***Bezbřehá vášeň ***

Po delší době jsem stála na tom nejsvětějším místě a zaposlouchala se do víry. Prý bezbřehá vášeň ničí hranice, ale co mám k sakru dělat, když jsem se už s tímto břemenem narodila ? Prostě tu vášeň mám v sobě a nic s ní neudělám, jen, že ji použiju v tu nejlépe vhodnou dobu, pro onen vyvolený protějšek, který mi nedá spát a nedá..

Už od první chvíle, kdy jsme si podali ruky, jsi mě učaroval, ty tvoje kukadla, nádherný úsměv byl prostě odzbrojující. Probíhaly měsíce a já se vždy těšila na spolupráci s Tebou. Imponovala mi tvá zkušenost v oboru a vše co k tomu patří, to, že pro Tebe nic nebyl problém a dovedl sis poradit úplně se vším i s tím, když já byla v koncích. Ze začátku jsem Tě brala jako fajn parťáka, ale postupem času se ta přitažlivost začala drát na světlo boží..dvojsmysly, laškování, má drzost a tvá nevídaná drzost nás svedli na práh touhy a chtíče. Týden od týdne, krok za krokem blíž a blíž...až jsi mi nabídl tykání. Ty víš, že já bych to už z principu neudělala, ale za to gesto jsem vážně nesmírně ráda..Neodpustila jsem si pusu a ještě teď cítím, jak rád ses odevzdal mým rtům a pouhá pusa trvala déle než vteřinu. Cítila jsem, jak je opravdová, žádoucí..jen zdravý rozum nám bránil v tom pokračovat.. Od té doby sním se s Tebou líbat, dotýkat a zase líbat...nic víc, protože prostě 6 přikázání nám odporuje. Ale jen v hlavě, chtíč se rve a cítím, jak moc bys rád, ale nikdo neuděláme první krok. Já kvůli tomu, abych Tě ochránila od výčitek..Ty proto, že Tě baví těšit se na něco, co víš, že přijde..a ono to přijde, protože oba chceme.

Už jsme si za těch hodně měsíců zvykli na naši vzájemnou přítomnost, která nás tak nějak naplňuje..Tvoje upřímnost, neskutečně krásný smích, který tak ráda slyším i v telefoně a ty pohledy..ten poslední, jak jsi mě sjel ze všech stran v restauraci..jak to bylo okaté a já se neubránila poznámce, proč tak na mě koukáš..a ty ses zase krásně culil a pohotově odsekl.."koukám na Tebe" a já si připadala zase v pasti, ten pocit, kdy mě neustále uvádíš do rozpaků..jako naivní školačka, která se zakoukala do svého prince. Bože, čím jsem starší, tím mě stačí míň a míň...ale jen pro ten punc jedinečnosti, kdy nechci aby se cokoliv pokazilo..

Jenže taky nechci se vzdát těchto chvilek, kdy je mi s Tebou hrozně fajn, těšit se na Tebe, že Tě jen uvidím..ať už při práci nebo obědě či kávě...Je zajímavé, že mě neumíš říct ne a posledně, jak jsem se chtěla podívat na tvou chatu, jsi mi přání nakonec splnil..V hlavě mi běhalo tisíce a jedna myšlenka, jak Tě v zákoutí přístřešku přitlačím na zídku a konečně si vezmu co tak moc chci..zulíbám Tě neskutečně dlouho, dokud se Tě nenasytím.. kouzlo osamělé chaty, jen Ty a já.. a já se o nic nepokusila..chce se mi to vyčítat, ale pro mě je podstatné, aby sis nevyčítal Ty.. Vždycky mi řekneš..vidíš a odolala jsi, zvládla jsi to a já mám pocit, že mě snad učíš odolávat šílenému pokušení, že mě učíš nebořit hranice v bezbřehé vášni. Víš, že mě vlastně mučíš ? Příště až si objednáš svou oblíbenou pizzu..Ti ji seberu..nasaješ jen vůni a já Ti suše řeknu..zkus odolat :-) Mít něco nadosah, strašně chtít a pak si to odepřít..to je prostě proti zákonům reálného žití..Nemyslíš ?