Jsem tu pro Tebe

Dlouho jsme spolu nemluvili. Moc práce na všech frontách, občas přiletí je sms, jen aby jsme věděli že žijeme. Včera jsem na dopoledne měla naplánované spoustu práce, chtěla jsem vše stihnout abych si zbytek víkendu mohla užít v klidu a odpočinout si. Motám se v kuchyni, chystám si věci na oběd a spoustu těch dalších věcí. A v tom zvoní telefon, slyším ho ale jako vždy nemůžu najít a tak chvilku trvá než hovor přijmu. Mám radost, že ho po několika týdnech slyším. Moje nabíječka energie, tak mu říkám a už usedám protože vím, že tento hovor nebude jen tak na chvilku. To že mám spoustu práce mi už vůbec nevadí. Máme toho oba tolik na srdci. Probereme zdraví, to je vždy hlavní téma, ne jen hovorů. Skoro v každé sms je věta. " nepřeháněj to a buď na sebe opatrná." Pokaždé když ji čtu protáčím oči nahoru a myslím si svoje, ale i tak vím že má pravdu a těší mě že mu na mně záleží.

Pak přichází na téma práce, když si postesknu nad vším s čím tak musím bojovat, uzemní mě tím, že to byla moje volba. " Mohla jsi být ještě doma, ale hérečka si nedá říct, tak teď nekuňkej a bojuj. " Moc dobře vím, že má pravdu. A pak se ptá na dceru, jak se jí ve škole líbí, jak to tam vše vnímá. S úsměvem mu vyprávím, jak je spokojená a šťastná. Jak má kolem sebe lidi, kteří vidí svět podobnýma očima jako ona. Jak hodiny dokáží diskutovat. Jak je na sebe pyšná, že zná věci o kterých jiní nemají ani páru. Mluvíme dlouho o tom jestli to zvládne nebo ne.
On je optimista, říká : " Ona to má v sobě. Někdo to má vydřené, někdo to dostal do vínku. Ona má štěstí v tom, že má tebe za mámu. Ty jsi jí dala do ruky první pastelku, ty jsi jí ukázala co dokáže štětec a ty jsi jí půjčila svůj foťák a ona si ho zamilovala a už ti ho nevrátila. Ty jsi jí dala směr a teď už je to jen na ní. Bude dobrá, věř mi. "
Tyto slova mi hladí duši a když se ptá na syna jen se chechtám. Jo na škole se mu líbí a jde mu to. Jen diskutovat se mnou o tom moc nemůže. Já tomu vůbec nerozumím a tak jen přikyvuju a když se zeptám na něco jako co to je a na co to je. Je mi odpovězeno, že je to se mnou marné. Chechtá se mi a já jsem trošku uražená, ale sama uznávám že tohle má hlava nikdy nepobere.

A pak řešíme spoustu důležitých věcí a taky těch nedůležitých. Probereme volby, jídlo i sex. Jo, říkám mu : kdyby jsi nebyl z horoucí prdele mohl jsi mít dobrý oběd, nebo spíš večeři, teď se budeš muset spokojit s tím co ulovíš v lednici. Slibuji, že až příště přijedu něco dobrého mu navařím a přivezu. Je nadšený víc jak kdybych mu slíbila divoce prošukanou noc. Jo dobře ví, že sex jde mimo mě a ptá se, jestli pořád chodím na tyto stránky. Odpovídám, že ano ale spíš už jen tak ze zvyku, přečíst si blogy a občas něco sama sesmolit. Vlastně kdyby nebylo těchto stránek, my dva by jsme se nikdy nepotkali, nikdy by se z nás nestali přátelé, i když jsme se za ty roky viděli jen jednou.

Hovor to byl moc příjemný, nevadilo ani to, že z oběda byla nakonec večeře. Jako vždy mi nezapomněl připomenout, že když bude potřeba můžu volat i v noci. Jsem tu pro tebe. Loučili jsme se a já nemohla zahnat kapku smutku. To jak mi připomněl pár milostných příhod z mého života. Vzpomínám na ně s úsměvem, jen teď po nich zatím zůstává hořkosladká chuť. Nelituji jediné minuty, lituji jen toho, že těch minut nebylo víc.