Nejhorší je, když je chlap nemocný. Alespoň u mě to platí dvojnásob. Moje jakákoliv nemoc má několik fází. První je překvapení, že jsem nemocný. To mi většinou chvilku trvá, záleží podle typu nemoci. Druhá fáze je psaní závěti. Třetí fázi "protrpím" do úplného uzdravení.
Tentokrát byla první fáze super rychlá, jak to tak u střevní chřipky bývá. Klidně si spím v posteli. V noci se probudím a za pár vteřin sedím na záchodě s kýblem v náručí. A že semnou není něco v pořádku jsem poznal tedy velmi rychle. Do rána se to ještě několikrát celé opakuje. Volám do práce, že si beru sick day. Už ve mně vůbec nic nezůstalo. Ležím a je mi blbě. Navíc jsem na to sám. Možná je dobře, že tu žena ani děti nejsou. Tohle bych nikomu nepřál.
Dopoledne se mi podaří po vyčerpávající noci usnout. Probouzím se a vím, že je to trochu lepší. Využívám světlé chvilky a píšu ženě komu chci odkázat své nářadí a co chci naposledy vyřídit dětem do života. Odpoledne si už objednám z Rohlíku rohlíky, piškoty, banány a kolu. Jak to přivezou, zase na chvíli usnu. Mám sny. Nevím proč, ale krásné sny. Tak krásné, že večer kouknu i na porno... a hle KTD nemocný už není. U někoho se uzdravení začíná projevovat tím, že dostane hlad a chuť na něco dobrého. Já to poznám tak, že dostanu chuť na sex.
V poslední fázi už si spíše užívám, hlavně duševně. Nejdu do práce, nechci to tam roznést. Ležím, odpočívám. Nejdřív koukám na filmy a celé seriály v kuse, na které jsem v poslední neměl době čas. Pak, když je mi ještě líp si i něco přečtu. Je to takový čas, který mohu trávit odpočinkem bez jakýkoliv výčitek, protože je to v mém nejlepším zájmu. Piškoty namáčím do čaje. Směju se povolební debatě, brečím nad filmem o Masarykovi. Vydržím třináct hodin v kuse koukat na nasraného Čermáka, jak v mých milovaných Krušných horách honí grázly. Dalších osm hodin bloudím Pustinou. Pro zlepšení nálady beru do ruky nějakou osvědčenou knihu. Humor mě léčí dvojnásob. Najednou si skoro ani nevšimnu, ale mohu si začít zpívat Nadoraz „Ježíšmarjá, já sem tak zdravej“