Odříkaného chleba největší krajíc. To je asi to nejvýstižnější, co vyjadřuje můj osud.
Vždycky, když mám pocit, že můžu svůj život nějak směrovat, tak přijde něco nebo někdo, kdo mi připomene, že můj pocit je naprosto naivní a mylný. Má představa je vždycky úplně odlišná od reality, která se stane.
Tak například : Když jsem chtěla potkat prince, tak přišel brýlatý týpek s vestičkou AC/DC. Když jsem si myslela, že zvládnu pečovat jenom o holku, tak jsem porodila kluka s pindíkem, co čůral všemi směry. Když jsem se domnívala, že mám hrozný zadek, tak za mnou vždycky někdo pokleknul a chtěl mi ho líbat. Když jsem si řekla, že se zadaným nikdy nic, tak přišel ženatý a chtěl všechno včetně lásky. Tyhle příklady bych mohla psát snad do nekonečna, ale přejdu raději k tomu aktuálnímu.
V okamžiku, když jsem si myslela, že budu muset do konce života přežívat, přišel můj "největší odepíraný krajíc". No a k měmu úžasu jsem s ním šťastná i přes to, že má spoustu z toho, co jsem dříve odmítala. Například: Nosí brýle, které mu moc sluší a ráda je vždycky leštím. Nezakládá si na vzhledu, ale i přesto jsem pyšná,když s ním jsem ve společnosti. Není to výtvarník, ale mě je to fuk, protože jeho myšlenky a projekty sahají daleko za hranice představ ostatních. Pro některé amatéry a amatérky může být důležitá informace, že nemá péro přes 20, ale i tak mám co dělat, abych se neudusila. Není to atlet, ale stejnak mu kdejaký sportovec závidí. Je to vodník, který miluje sex pod vodou. To je ten největší kousek z onoho odepíraného chleba, který jsem Vám tu mohla napsat. Já totiž nikdy neměla ráda sex ve vodě. Osud tomu prostě tak chtěl a já mohu jen obdivovat tu dokonalou ironii. Žvýkám si svůj kousek chleba a přitom žasnu, jak všechno jde, když se chce.