Vzpomínky

Tento příběh se začal psát před mnoha lety. Na výběrové řízení na místo účetní přišla, mimo jiných uchazeček, taky paní Dagmar, pětatřicetiletá, menší, trochu baculatá modrooká blondýna, s oválným obličejem, vlasy po ramena, plnými rty, a hezkým krkem. Sako a halenka košilového střihu dávaly tušit, že skrývají větší poprsí. Sukně, která pěkně zdůrazňovala pas a oblé boky, končila kousek nad koleny hezky tvarovaných nohou. Hledala si práci po druhé mateřské. Musím objektivně přiznat, že mne zaujala nejenom svým půvabem, ale i svými znalostmi a přehledem, takže jsem ji, společně s dalšími dvěma kandidátkami, doporučil do užšího výběru. Zřejmě zaujala i tehdejší vedoucí ekonomického úseku naší firmy, která si vybírala svoji budoucí nástupkyni a měla rozhodující slovo, takže na začátku roku u nás nastoupila.
Častěji jsem ji začal vídat až koncem roku, kdy přebírala funkci vedoucí a začala chodit na porady vedení. V tu dobu taky naplno propukla finanční a hospodářská krize, ale nás se ještě nějak výrazněji nedotýkala. Naše produkce má poměrně dlouhé realizační doby, takže celá firma v tu dobu pracovala bez jakýchkoli omezení, nicméně všichni ve vedení jsme si uvědomovali rizika dané situace. Na začátku léta jsme již začali pociťovat nedostatek nových zakázek, takže napětí ve firmě bylo již mezi vedoucími pracovníky poznat. Výroba stále běžela naplno, ale v konstrukci a technologii se již začal projevovat nedostatek nových projektů. Všichni jsme se horečně snažili o uzavření nových kontraktů. Již delší dobu jsme připravovali jeden rozsáhlý projekt, který by znamenal dostatek práce na téměř celý další rok, ale zákazník stále váhal a licitoval o ceně. Nakonec jsem i já propadl pocitu, že s tou cenou musíme něco udělat a na pondělní poradě vedení jsem rozdal spoustu úkolů všem zainteresovaným útvarům včetně ekonomického. Termín předání jsem stanovil na čtvrtek, s tím, že na další pondělní poradě probereme možnosti a další postup. Cílem bylo nejenom mírně snížit cenu, ale hlavně nabídnout lepší parametry zařízení. V celé firmě nastala horečná činnost, protože termín byl šibeniční.
Ve středu jsem dokončoval nějakou simulaci a zdržel se téměř do jedné hodiny. Když jsem to udělal, řekl jsem asistentce, že odcházím na oběd a vyšel z kanceláře. V tu chvíli mi zazvonil telefon a volal zákazník, že celý projekt dostal zelenou a máme připravit návrhy smluv. To pro mne byla fantastická zpráva. Spadl mi kámen ze srdce a měl jsem ohromnou radost, že aktuální problém je za námi a máme spoustu času na krizovou situaci reagovat a vyrovnat se s ní. V tom euforickém stavu jsem seběhl po schodech a mířil k východu, když vtom jsem uviděl Dagmar, jak si vybírá nějakou bagetu v automatu. Pozdravil jsem ji a řekl: „ Nechcete jít raději na pořádný oběd? Zvu Vás.“ „ Děkuji, ale nemůžu, já ještě nemám hotovou tu analýzu na zítra“ odpověděla mi. „To nevadí. Budete alespoň první, kdo bude vědět, že tu zakázku máme. Já jsem sice mířil na pizzu, ale i to je lepší, než ta bageta co si ji prohlížíte“ usmál jsem se na ni. Opětovala úsměv a řekla, že když to nebude muset ráno odevzdat, tak pozvání na pizzu přijímá. Venku byl hezký letní den. Zeptal jsem se, jestli si sedneme do pizzerie, nebo si jídlo vezmeme někam ven. Potěšila mne tím že chtěla raději ven a tak jsme dojeli k pizzerii, nakoupil jsem a vyrazili jsme za město. Jak jsem odbourával stres posledních týdnů, tak jsem na kole objevil krásnu louku kousek nad městem a tam jsem zamířil. Vyjeli jsme serpentinami na hřeben první řady kopců, sjeli do údolí a vyšplhali na druhý, vyšší hřeben, tam jsem odbočil na cestu vedoucí do zapadlé vesničky, projel přes ni až na konec silnice a najel na polní cestu, Ta se točila údolím potůčku, vedla na rozkvetlou louku a po kraji louky, podél lesa, stoupala do kopce. Těsně pod vrcholem kopce jsem zastavil. „Tak jsme na místě. Ještě kousek pěšky a uvidíte ten nádherný pohled“ řekl jsem. Vzal jsem krabice s pizzou a z kufru deku. Prošli jsme kousek lesem a vyšli na louku, která se asi 50 metrů mírně svažovala k jihu a pak prudce klesala do údolí. Taky napravo od nás louka klesala dolů. „Tam je studánka, můžeme si umýt ruce“ řekl jsem a rozložil deku. „To je nádhera. Vůbec by mne nenapadlo, že tady může být takový nádherný výhled“ odpověděla Dagmar. Doleva ještě louka stoupala a vrchol kopce byl porostlý lesem. Přímo před námi, se zvedala další řada kopců a za nimi v údolí řeky bylo ukryté naše město. Řeka za tisíce let vytvořila širší rovinu a za ní byl další řetěz ještě vyšších hor. Jak jsem psal, byl krásný den, slunce svítilo a na modré obloze byly bílé mráčky. Den jako dělaný na piknik.
Zašli jsme ke studánce, opláchli si ruce, vrátili se na deku a pustili se do jídla. Nevzpomínám si již, o čem jsme mluvili, vím jenom, že se krásně smála. Ve tvářích se jí dělaly dolíčky. Mhouřila oči proti slunci a byla velice pěkná. Po jednom takovém výbuchu smíchu jsem se k ní naklonil a políbil jsem. Obával jsem se, že ucukne nebo se ohradí, ale překvapila mne a naopak jsem ucítil, jak pootevřela rty a přitáhla si mne. V následujícím okamžiku se naše jazyky potkaly. Během chvilky neměla halenku, za další chvilku jí sklouzla podprsenka z nádherných plných ňader a netrvalo to dlouho a neměla na sobě nic než kalhotky. Já na tom byl trochu líp, zůstaly mi kalhoty. Líbali jsme se a rukou jsem prozkoumával krásy jejího těla. Prsa měla velké, odhaduji čtyřky, ale na dvojí mateřství úžasně pevné, na bříšku se jí udělaly faldy, které se snažila zakrýt rukou. Pomalu jsem ji položil a posunul se od jejích úst k ňadrům. Líbal jsem je, sál bradavky, kroužil jazykem po jejích malých dvorcích a kolem trčících bradavek a současně se moje ruka přesouvala níž k jejímu klínu. Když jsem vklouznul pod kalhotky a přejel prsty trčící hřeben vnitřních pysků, nádherně vzdychala. Pomohl jsem jí sundat i kalhotky a začal se rukou věnovat její štěrbince a klitorisu. Vzdechy se prohloubily a po chvíli hlasitě vykřikla a prohnula se. Počkal jsem malou chvilku, aby se vzpamatovala a vsunul jsem jeden, potom druhý a za chvíli i třetí prst do její jeskyňky. Palcem jsem se přitom věnoval jejímu klitorisu a ústy lačně sál její vzrušením naběhlé bradavky. Chraplavě vzdychala a netrvalo to dlouho a opět hlasitě zakřičela. Tentokrát jsem cítil její stahy na prstech, které jsem měl uvnitř, břicho se jí vlnilo a stehna chvěla. Na ruce jsem cítil mokro. Zhluboka oddychovala. Sotva orgasmus odezněl, pustil jsem se i přes její slabé protesty do dalšího laskání. Její vzdechy byly hodně hlasité a i třetí vrchol doprovodila hlasitým křikem. Sotva se přestala chvět, řekla „ ježíš, já tě chci mít v sobě, pojď ke mně“. „Já ale nemám prezervativ, to nepůjde“ odpověděl jsem. „Zdravý snad jsi a pozor si dávat nemusíš“ odpověděla, „já chci být nahoře, nevadí ti to?“ zeptala se. „Naopak, tak to mám rád a navíc budu mít volné ruce na ty Tvoje nádherné prsa“ řekl jsem jí a otočil se na záda. „Pomůžeš mi prosím?“ zeptal jsem se a začal si rozepínat řemen. Dáša se posadila a v tom okamžiku vykřikla a přikryla si jednou rukou prsa a druhou klín. Zvedl jsem se na loket a uviděl jsem přes zlom louky přicházející 4 postavy. Bylo je vidět tak od pasu nahoru a byly od nás asi 60 metrů. Dáša hbitě vyskočila, vklouzla do střevíčků a začala utíkat k lesu. Pravou ruku si stále tiskla na prsa a levou do klína. Byl na ni nádherný pohled, na zelené louce byla na začátku léta s její světlou pletí nepřehlédnutelná, pěkný kulatý zadek byl ještě bělejší a nádherně se vlnil. Bohužel jsem neměl čas dál sledovat její půvaby a rychle jsem posbíral vysvlečené oblečení, deku a krabice od pizzy a vydal se poklusem za ní. Doběhl jsem ji na konci lesa, takže jsem měl ještě jednou příležitost spočinout pohledem na jejím krásném pozadí. U auta jsem rozložil deku s oblečením. Tak rychle oblečenou ženskou jsem ještě neviděl, ale je pravda, že ani já jsem neotálel. Rychle jsme nasedli do auta a pustili se po louce dolů. Turisté vyšli z lesa na místo, kde před chvilkou stálo moje auto, právě ve chvíli, když jsme vjížděli za stromy rostoucí kolem potůčku. Zastavil jsem, abychom se mohli upravit. „Omlouvám se, nenapadlo mne, že by to mohlo takhle skončit. Myslíš, že bychom se mohli ještě někdy vidět, tedy myslím mimo práci?“ zeptal jsem se. „Taky jsem si nemyslela, že by oběd mohl skončit takto, ale já jsem alespoň byla,“ usmála se Dáša „ty máš smůlu. Nezlob se, ale další setkávání nebude. Nechci, aby se to o nás někdo dověděl a řekl to tvojí manželce nebo mému manželovi. A tak by to určitě dříve nebo později dopadlo. Jak dlouho si myslíš, že to dokážeme utajit? A taky jsem ráda, že u tebe můžu pracovat. Moc jsem o to místo stála. A kdyby se to s námi provalilo, tak budu muset od tebe z firmy odejít. Zkus na dnešní den zapomenout a brát mě zase jenom jako kolegyni.“ Na to se nedalo nic rozumného odpovědět. Řekl jsem jenom, že ten dnešní oběd zůstane navždy v mých vzpomínkách a vrátili jsme se do práce.
Od našeho oběda uběhly necelé tři měsíce, když Dáša neočekávaně přišla ke mně do kanceláře, pečlivě zkontrolovala, že k asistentce jsou zavřené dveře a řekla mi: „Musím ti říct, že jsem v jiném stavu, ve třetím měsíci. Nechci, aby ses to dověděl od někoho jiného.“ Překvapeně jsem se na ni podíval. „Neboj“ řekla, „ty za to nemůžeš. To já jsem byla tak nadržená, že jsem ten den večer manžela málem znásilnila no a nějak se to podařilo…“ „Tak to ti blahopřeji, ať ti to všechno dobře dopadne“ popřál jsem jí. „Ale vždyť jsi tam na louce říkala, že si nemusím dávat pozor? Ty nebereš prášky?“ zeptal jsem se. „Ne, nedělají mi dobře, cítím se, jako bych byla těhotná a na sex nemám ani pomyšlení a tak si manžel musí dávat pozor, nebo když jsem přesvědčená, že to je bezpečné, tak si pozor nedává. A já to mívám naprosto pravidelné. To se nám ještě nestalo. Obě děti byly plánované“ řekla mi. Ještě chvíli jsme si povídali a probrali jsme, co bude dál. Doporučil jsem jí, aby se domluvila se svojí předchůdkyní ve funkci vedoucí na zástupu v případě nějakých problémů a po dobu mateřské.
Na jaře příštího roku se Dagmar narodilo další dítě, za dalšího dva a půl roku se vrátila do práce.
Všechno běželo v zaběhnutých kolejích, pokud jsme spolu hovořili sami, tykali jsme si, před kolegy jsme si vykali, žádné nemravné návrhy jsem jí nedělal, jenom jsem měl občas problém dívat se jí do očí. Po dalším mateřství ještě trochu přibrala, ale na těch správných místech. Prsa měla ještě větší, zůstalo jí trochu bříško, to bylo vidět jenom z profilu, nebo když seděla a udělaly se jí na něm faldy. Taky boky a zadek měla ještě o něco větší. Občas chodila do práce v úpletových šatech do půli stehen s páskem a to jsem slintal jak Pavlovův pes. Ty šaty neskrývaly vůbec nic. Bylo krásně vidět vyrýsovanou podprsenku s jejími velkými prsy i zařízlé kalhotky.
Podobné úpletové šaty měla taky minulé pondělí. Celou poradu jsem se musel držet, abych se na ni pokud možno nedíval. Porada skončila a všichni odešli. Já jsem ještě v kanceláři něco dokončoval, když se ozvalo zaklepání. Vešla Dáša. Zaklonil jsem se ve své židli a řekl „ahoj, co tě ke mně tak pozdě přivádí“, zatím co Dáša přicházela k mému stolu. Díval jsem se jí přitom přímo na prsa. „Víš, já … když to neudělám teď, tak podruhé nebudu mít odvahu….“ řekla Dáša, sklonila se a políbila mne. Málem jsem spadl i se svojí ředitelskou židlí. Zoufale jsem zašátral rukama v prostoru, zachytil se jí, přitáhl si ji k sobě a polibek opětoval. Když jsme se od sebe odtrhli, Dáša se narovnala, zamířila ke dveřím a otočila klíčem v zámku. „Já se tak bála, jak to přijmeš, ale když jsem viděla tvoje pohledy při poradě a taky před chvilkou, tak si myslím, že po tom toužíš stejně jako já“ řekla a pomalu si přetahovala šaty přes hlavu. Přehodila je přes křeslo a byla přede mnou v zařízlé podprsence a kalhotkách, na nohách samodržící punčochy a lodičky na podpatku. „Dášo neblbni, to nemůžem“ snažil jsem se ji zastavit, i když jsem si nesmírně přál, aby pokračovala, zatímco Dáša mezitím zkřížila ruce za zády a vzápětí nechávala pomalu sklouznout podprsenku ze svých nádherných prsou. To už jsem k ní přistoupil, podepřel jsem každé prsou jednou rukou a lačně se přisál na bradavku trčící uprostřed malého zvrásněného dvorce. Dáša slastně vzdychla a pomáhala mi natlačit obě prsa k sobě, takže jsem jí jazykem střídavě přejížděl levou a pravou bradavku, kroužil kolem nich, lehce je svíral mezi rty a současně hnětl ty její mateřstvím povolené dudy. Zamířil jsem rukou na její kulatý zadek a přes tenkou látku kalhotek jsem vnímal teplo a hebkost její kůže. Sklouzl jsem na kolena a s její pomocí jsem se jednou rukou a jazykem věnoval dál jejím kozám a druhou jsem zajel pod kalhotky a pomalu jsem je stahoval z toho velkého zadku. Vzápětí jí kalhotky spadly ke kotníkům a já začal s polibky mířit na její bříško. Dáša si mne ale přitáhla zpět nahoru a přisála se k mým rtům. Poté, co se ode mne odtrhla, vykročila z kalhotek, sehnula se pro ně a přidala je ke zbývajícímu oblečení na křeslo. Pak se nestydatě, s koleny od sebe, posadila do protějšího křesla a začala si sundávat punčochy. Když zachytila můj pohled směřující do jejího rozkroku, zeptala se „jdeš se osprchovat se mnou, nebo tady zůstanete stát?“ a vyzývavě se koukala na bouli na mých kalhotách. „Počkej, kam chceš takhle jít?“ zeptal jsem se. „Neboj, na chodbu ne, já jsem trochu dovybavila tu Tvoji garsonku, co máš vedle nevyužívanou“ postavila se a začala mi rozepínat pásek. Otevřela dveře do chodbičky, ze které se dalo vejít do prostorné koupelny, malé kuchyňky a přes otevřené dveře do pokoje jsem uviděl povlečené lůžko. Udělal jsem si vedle kanceláře takové nouzové bydlení, odkud bych mohl v případě nemoci nebo úrazu řídit firmu, ale nikdy jsem to nevybavil a nepoužíval. Zamířili jsme do prostorné koupelny, která by se v případě nouze dala používat i na kolečkovém křesle. Pod sprchou tak bylo dostatek místa pro oba. Začali jsme se navzájem umývat, cítil jsem její doteky na celém těle, až nakonec její ruka sklouzla na moje stojící pero a lehce ho polaskala, pomalu začala stahovat předkožku, do druhé ruky nabrala gel a pečlivě si mne začala umývat. Moje ruce rovněž klouzaly po jejím těle vláčném od sprchového gelu, mydlil jsem její kozy, záda, bříško, zadek a nakonec jsem zamířil na její štěrbinku. Taky jsem si nabral další dávku gelu a začal pečlivě mydlit její závojíčky a klitoris. Hlasitě vzdychala a podlamovaly se jí kolena. Pramínky vody padající z růžice pod stropem nás jemně hladily a oba jsme vzrušeně dýchali. Moje ruka pokračovala v hlazení její štěrbinky i poté, co voda spláchla všechno mýdlo a Dáši se to zjevně líbilo. Projížděl jsem prsty z obou stran kolem jejích lístečků i přímo mezi nimi a nezapomínal jsem ani na její knoflíček lásky. Dáša chraplavě vzdychala a jemně se zachvívala a přitom stále pomalu přetahovala předkožku na mém ptákovi, až jsem měl strach, že to nevydržím. V mých letech to podruhé již není tak snadné. Docela jsem se bál, že pokud vystříknu, tak dál nic nebude, tedy kromě ostudy. Najednou hlasitě vykřikla a chytila se mne. Vydýchala první orgasmus, zastavila vodu, podala mi nám ručníky a řekla „vedle to bude pohodlnější“. Použil jsem svůj ručník a začal ji pečlivě utírat, nechala mne a trochu mi to oplácela, pak jsem ji popadl za ruku a zamířil do pokoje. Pomalu jsem ji položil na postel a znovu se začal věnovat jejím prsům, můj jazyk tančil po jejích dvorcích a rukou jsem si přistrkoval jedno nebo druhé prso nebo lehce svíral její bradavky mezi prsty, pak jsem zamířil jazykem níž a začal kroužit kolem jejího pupíku, laskal jsem jí bříško a pomalu mířil k její macaté buchtičce. Uprostřed vystupoval tmavší hřebínek jejích pysků a tam, kde končila štěrbinka, začínal proužek světlých chloupků. Jemně jsem jí roztáhl nohy a začal jsem jí projíždět každé místečko její puklinky, bral jsem mezi rty oba její pysky, projížděl jazykem mezi nimi a nezanedbával jsem ani klitoris, který shlížel na tu krásu shora. Rukama jsem ji hladil a hnětl jí ty velké, když ležela na zádech, do boku rozlité dudy a poslouchal hlasité vzdychání. Byl jsem vzrušený na nejvyšší možnou míru, ale stále jsem odolával pokušení, vrazit jí péro do dírky a vystříkat se do ní. Po chvilce začaly být vzdechy chraplavé a připomínaly kočičí mrouskání a pak to přišlo, zase hlasitý výkřik, nohama mi sevřela hlavu a rukama si ji současně tlačila do klína. Přímo před očima jsem viděl záchvěvy jejího břicha a pomalu, velice jemně jsem se jí jazykem dotýkal. Pokaždé sebou škubla jako by dostala elektrickou ránu a rychle dýchala. Když se jí zklidnil dech, přitáhla si mne a vášnivě mne políbila. Naše jazyky se svíjely, omotávaly v nekončícím polibku.
„To bylo úžasné“ zašeptala a hladila mne na hrudníku. Pak její ruka opět zamířila na moje péro. Když se ujistila, že jsem použitelný, vyhoupla se na mne, rukou si namířila ptáka přímo do pičky a prudce dosedla. Zajel jsem do ní až po koule a oba jsme vyrazili hlasitý vzdech. Naklonila se ke mně a dlouze jsme se líbali spojení a zasunutí do sebe jak nejvíc to šlo. Její prsa se mi rozlily po hrudníku a já po nich dychtivě sáhl a pokračoval v jejich hnětení. Bradavky jsem sevřel mezi prsty, až vzdychla a prohnula se. Pořád jsem cítil to těsné, hebké a teplé vlhko její dírky, které pevně svírala mého ptáka. Nepopsatelný pocit. Po delší chvíli, kdy jsme si užívali to těsné spojení, se trochu napřímila, opřela se rukama o pelest postele za mojí hlavou a začala se hýbat dopředu a dozadu. Prohýbala se v bocích a tiskla svoji štěrbinku co nejvíc k mému podbříšku. Klitoris tak klouzal po mých chloupcích od kořenu penisu nahoru a zase zpět, před obličejem se mi houpaly její nalité kozy, které v této poloze měly tvar obrovitých hrušek, to všechno podkreslovaly hluboké vzdechy a klouzání mého těsně svíraného péra v její horké díře. To nemůžu dlouho vydržet, uvědomoval jsem si, ježiš to bude trapas, já vystříknu jako panic. Přesto jsem neodolal a pevně sevřel její velké, hebké kozy v každé ruce jednu a pokoušel jsem se přitáhnout si je před obličej a lízat její bradavky. Vtom jsem ucítil, že už to na mne jde. Sevřel jsem svaly a s tlumeným výkřikem začal plnit tu její těsnou horkou díru. Dáša naštěstí v tu chvíli byla těsně před vrcholem, nevnímala mne a s pohledem upřeným na zeď nad mojí hlavou vzdychala, či přímo vřískala a ze všech se tiskla k mému břichu, po kterém jezdila, až jsem měl obavy, že buďto vyklouzne nebo si tam to moje pero zarazí i s koulema. Vtom to přišlo i na ni a s dlouhým výkřikem se na mne svalila. Cítil jsem silné stahy, kterými ze mne ždímala poslední zbytky semene, a záchvěvy jí probíhaly celým tělem. Oba jsme zpocení rychle a hlasitě dýchali. Něco podobného jsem dávno nezažil. Vůbec bych si nepomyslel, jaká je to dračice. Dlouho jsme pak leželi, hladili se, líbali a šeptala, jak to bylo krásné.
Když jsme se osprchovaní oblékali, opět na ni přišel pocit viny. Lamentovala, že jsme to neměli udělat a že se nebude moci podívat manželovi do očí. Zapřísahala mne, že se to nesmí opakovat i když to bylo nekonečně krásné. Slíbil jsem jí, že z mojí strany se nic nezmění, budu se k ní chovat jako dříve, jenom budu mít o jednu krásnou vzpomínku víc.
Rozcházeli jsme se s jejími slovy „já to tady zítra ráno uklidím, všechno vybavení zase odnesu a nikdy víc se to nesmí opakovat. Na všechno zapomeň a já již za tebou takto nikdy nepřijdu.“
Od té doby to porušila čtyřikrát a já doufám, že ne naposled.