Blbá nálada

Občas se cítím jako samotář i když mám kolem sebe lidi co mě milují. Cítím, že mi něco chybí,ta potřeba, nutkání, touha po obětí, dotecích z nichž naskakuje husí kůže, milování, polibcích, slovech ze kterých mrazí....
Miluji obdivování ženského těla, není krásnější pohled než na obnažené tělo, na tu hebkou kůži, smyslné křivky, každý záhyb, prohlubeň, jeho chuť a vůni...
Někdy mám pocit, že jsem na tom závislý, závislý na ženské pozornosti...
Neustálý kontakt, svádění, provokace, touha, sex, milování, mazlení ... Tohle vše hrozně ovlivňuje mé chování. Jako bych byl nemocný když to nemám, nic mi nebaví, všechno dělám s nechutí, jsem protivnej až nepříjemnej, přijdu si jako duše bez těla, prázdná rozbitá sklenice...
Je možné, že tohle dokáže ovlivnit chování na tolik...? Nebo jsem prostě divnej....? :)