Krátkolásky

Pomalu míchá svou ranní kávu, třikrát doprava a jednou doleva, neví ani proč, ale dělá to tak už pár let. Olízne lžičku a položí na stůl vedle hrníčku. Má doslova připitomělý a nepřítomný výraz, proto se lekne, když jí Zuzka zamává rukou před očima.
“Kačeno, ty spíš!” směje se pobaveně a podává ji stoh papírů. “Tady máš smlouvy z pátku, jsou tam nějaké nové nástupy a dvě prodloužení. Jo a bezpečák ti vzkazuje, že bude dělat  nový dodatek do směrnice. Jsi ráda, co?” a napije se z jejího hrníčku. “Fůůůůj, vždyť to máš hořké a bez mléka!” vykřikne.
“Díky Zuzi, polož mi je sem,”  ukáže Katka rukou někam na roh stolu a sáhne po hrníčku. Po víkendu přišla na chuť hořké kávě, vlastně je toho víc, čemu přišla na chuť.
“Co se stalo? Jsi jak duchem mimo. Někdo mi tě vyměnil?”zajímá se Zuzka.
“Ale ne, jen jsem toho o víkendu moc nenaspala, byla to náročná akce,” podívá se z okna na parkoviště a sleduje, jak prší. Žádný zahradní deštík, na kaluži se dělají pořádné bubliny.
“Co na to říkáš?” vytrhne ji po chvíli opět ze zamyšlení Zuzka.
“No hrozně prší a já nemám deštník, než dojdu domů, budu durch.”dívá se Katka pořád z okna.
“Kačeno, já se tě ptala, jestli nepojedeme dnes do kina, ty jsi vážně mimo krásko.” směje se jí Zuzka, mávne nad ní rukou a odchází.
Sakra, nadává si Katka v duchu.Musí si dávat pozor, aby na sobě nedala znát nic, co by ji prozradilo. Musí fungovat normálně, jakoby žádný víkend na rozhledně nebyl.

“Cuando tomes tu café toma tu café con caña que sólo la caña da el aroma
Cuando tomes tu café toma tu café con caña sólo la caña da el aroma con azúcar y con caña
Cuando tomes tu café toma tu café en España y no te lo tomes sin la caña……”

Vytrhne ji ze zamyšlení melodie jejího vyzvánění. Lekla se, až ji vystříklo trochu kávy na stůl. Rychle ji utře prstem a sahá po telefonu.
Musí se na display podívat ještě jednou, aby se přesvědčila, že ji volá opravdu ON. Melodie pořád hlasitě vyhrává, volající to nechce vzdát. Rychle sáhne po tlačítku na boku, aby ji ztlumila. Je v kanceláři sama, ale přesto se dívá kolem sebe, jestli by ji snad nemohl někdo slyšet.
“Ahoj….” zvedne telefon.
“Ahoj Kati. Chci ti popřát dobré ráno.”uslyší na druhé straně Markův hlas.
“Děkuji já tobě také. Už se tu hodinu snažím v práci fungovat, ale zatím jsem si stihla uvařit akorát kafe ani vypít ho nejsem schopná,” směje se do telefonu Katka.

“Já kafe stihl po cestě, ráno  jsem zaspal ani budík mě nevzbudil,” směje se do telefonu Marek.
Až teď si uvědomí, že ji má na hlasitý odposlech v autě.
“Opět na cestách?”zeptá se ho zvědavě.
“Ano, musel jsem za klientem, šéf mě nenechal pomalu ani vejít do firmy a už před vchodem mi mával materiály před nosem, že musím na otočku do Ostravy.”
“Až do Ostravy?” ptá se Katka překvapeně.
“Ano, ale já si ještě domluvil jeden servis v Zábřehu, na zítra.” odmlčí se Marek a Katka slyší tlumené tony hudby, které si pouští v autě.
“Kati, jsi tam?” prolomí ticho po chvíli Marek.
“Ano, promiň, zamyslela jsem se,”přizná se Katka a hlavou se jí honí spousta myšlenek.
"Můžu tě pozvat dnes na večeři?”pokračuje Marek a vlastně ani nedá Katce čas na rozmyšlenou. “Pošli mi adresu a v 7hodin tě vyzvednu”
“Marku……”snaží se Katka něco namítnout, ale pak svoji myšlenku polkne a pokračuje “...budu tě čekat.”
“Hodná holka,”pochválí ji a vzápětí se rozloučí a položí telefon.
Katka se snaží dodělat resty z pátku, ale myšlenkami je už dávno v dnešním večeru.
…

Upraví si šaty přes boky a pohledem do zrcadla zkontroluje, jestli se jí kalhotky moc nerýsují. Pročeše vlasy a nechá je rozpuštěné, jen na boku sepne velkou červenou sponou. Rty zlehka obtáhne rtěnkou a použije svůj oblíbený parfém. Vklouzne do lodiček a přes rameno přehodí kabát. Za dveřmi domu slyší zapnutý motor auta, Markova auta. Katka je mírně nervózní, ale když za ní zaklapnou dveře a vidí jeho pohled, všechny pochybnosti jsou pryč.
“Sluší ti to Katko.”položí ji ruku na rameno. Dívají se jeden na druhého a čekají. Ne na to, co udělá ten druhý, ale užívají si tu energii, která mezi nimi opět je .
“Líbíš se mi,”prohrábne Marek Katčiny vlasy a přitáhne si ji k sobě a políbí. Opatrně, jen se zlehka dotkne rtů.
“Pojeďme, prosím,”přeruší ho Katka a auto se rozjede.