Loučení

Někdo loučení vyloženě nesnáší, ale i když to slovo možná máme spojené se smutkem, bolestí a osaměním, někdy je to naopak přímo pozitivní akt.
Hned první co mě napadá je moje perioda, s tou bych se s chutí rozloučila ještě dřív než dorazí. Nebo, strašně ráda odcházím od zubaře.
Hasičům po zásahu se ruka se slovy na shledanou taky nepodává, stejně jako exekutora při jeho výkonu nikdo nevítá a pochybuju, že by se někdo těšil na jeho další návštěvu.

Ono je to vůbec s pozdravama občas docela těžký, třeba, přát si, bez dokladů, při silniční kontrole s policistou dobrý den je taky šaškárna, zvlášť když ta bestie v uniformě už dávno dobrej den nemá. V tu chvíli je všem zůčastněným jasný, že nám ten dobrej den taky skončil. A taky mu na závěr nebudeme tvrdit, že se těšíme na příští shledání.

Jsou prostě stavy a lidé které, ač je jejich funkce jakkoliv důležitá, opustíme s chutí a nejlíp navždy!

Taky tu máme různé předměty denní potřeby, mám v živé paměti mnou tak nenáviděný průtokový ohřívač který a já jsem si jistá, že z toho ta ekologická zrůda měla upřímný potěšení, tak často kazil filozofické hloubání mezi mnou, sprchovou hlavicí a mým poštěváčkem.
Rozloučit jsem se s ním chtěla, baseballkou, nebylo mi to dopřáno, tak alespoň doufám, že mým odchodem ten šmejd nedůstojně trpí!

Ale někdy je vážně těžký říct třeba jen obyčejný čau.
Fyzickým i psychickým stavům, věcem, psům, kočkám.. a hlavně lidem.

Upřímný lidský objetí se strašně těžko opouští. Obyčejný dotek kterým si ve vteřině sdělíte jak vám je spolu fajn, nenápadný gesto který říká „nic neřeš, je to dobrý“, jistota, že se příště snadno vrátíte bez her a manipulací do bodu kde jste skončili. Jo, tohle já mám vážně ráda a opravdu nerada se s tím loučím.
A půjeme dál..
nemusí jít přímo o Shakespearovo drama, o tu fatální lásku a i tak jeden polibek nestačí, pevný sevření v náručí, slova „sakra pusť mě nebo už neodejdu“ ta lehká depka se kterou je člověk po zbytek dne sám, to už je romantika.
A ještě přitvrdíme..
loučení definitivní, to který plánujete a nebo ještě hůř, neplánujete. To který se vám zaryje hluboko do duše a nechá vám v ní, ne stopy, ale brázdy ve kterých nic neroste.

Tohle všechno je loučení.

Za pár hodin se budeme loučit s rokem 2017.
Měl 365 dní. Z toho spoustu blbejch, ale i dobrejch.
Pro mě byl rokem obrovských změn a rokem kdy se sny staly realitou a realita něčím o čem jsem ani nesnila.

Za pár hodin svorně zvoláme „král je mrtev, ať žije král“
A já chci ostatky roku 2017 důstojně pohřbít s jasným vědomím, že nic není zadarmo. Ale hlavně s vědomím, že nejen špatný i fakt dobrý věci se dějí rychlostí lusknutí prstu.
Lusknutí prstu je jedna sekunda, rok 2018 bude mít 31 536 000 sekund, nabízí 31 536 000 možností jak nám všem změnit život! A to je sakra dobrý číslo!

Šťastnej rok 2018 vám všem. A díky za to dobrý co ve vás je!