Femme fatale...[1]

Opět jsem našel inspiraci nejen v článcích, blozích a diskuzních fórech :) .....komentáře vítány.

Proč zvědavost má byla větší než-li strach z neznámého a zakázaného. Vědomě nebylas mnou hledána, přec našel jsem tě.
Dosud byl jsem spokojen, v míře hodnot rozumově standardních a zdálo se, že není ničeho již neplánovaného.
Snad říci měl bych, čert vem tě.

Čím jsi, Danajským jsi darem osudu mého, možná darem jenž doručen dříve býti měl?
Na misku vah proti darům dřívějším bych měl tě vložit. Tím však sobě bych Tě, nevím možná, odepřel. A začal bych se ještě více soužit.

Jak dlouho euforie s letargií budou se jako den s nocí střídat? Úder kostelního zvonu v ten čas já cítím v sobě s bolestivou ozvěnou.
Svítání miluji a bojím se když začne se stmívat. Pocity viny mě v tu chvíli doženou.

Kdy zralých vín stala jsi se znalá? Jaká chuť tě vedla k tomu, že láhev mou jenž v nejtemnějším koutu dlouho stála. Ty odnést chtělas domů.

Kam míří ty koleje mi neznámé? Vzhůru nebo do propasti...Kde vzala se ta výhybka najednou na trati mé dosud přímé?
Tahám snad vágony plné strasti, tu potřeba je vyložit a naplnit opět slastí?

Kde jsi byla, než podlehlo rozumu srdce? Kolik času zdá-lo by se promarněného.
Ty slova ten zní velmi trpce. Toť úděl člověka v mysli nevěrného.

Kým jsi ve světle pravém? Že ze stínu muselas vystoupit právě teď?
Zacelíš-li díru v mém srdci rezavém, nemusíme mezi námi tu tlustou vystavit zeď.