začátek

Na první pohled zakřiknutá šedá myš se sklopenou hlavou a tichým hláskem, stranící se lidí a zoufale toužící po uznání, pochvale a pozornosti, jednoho dne propadla kouzlu virtuálního světa. Konkrétně erotického serveru se seznamkou. Místu, kde se každá žena už jen tím, že se zaregistruje, stává žádoucí a neodolatelnou.

Co na tom, že si o ni dosud nikdo neopřel ani kolo, tam je konečně bohyní. Stačí vyfotit se z　lichotivých úhlů nahá nebo v　prádle, skrýt obličej (tolik sebevědomí jí zatím nepřibylo, anebo si zachovává zbytky soudnosti o tom, co by jí způsobilo případné odhalení) a okouzlené, lichotkami hýřící zájemce o seznámení musí najednou až odhánět. Chtělo by se říct: ráj na zemi.

Konečně ji někdo chce, touží po ní, obdivuje ji. Zdání jí může vydržet i několik let. Než si uvědomí, že je stejně pořád sama před samospouští fotoaparátu (selfíčka mobilem ještě nebyla tak rozšířená) a na své kůži zatím nepocítila jediný příjemný dotek něčích rukou, dokonce ani tu chladivou kovovou tíhu opřeného kola.

Pochopí, že ti, kteří tam přicházejí hledajíce rychlou, nezávaznou a nenáročnou zábavu, ji buď už dávno realizují naživo, nebo je schovávání se za přezdívku a nerozpoznatelný obličej (jako tu nejintimnější partii těla) smyslem a cílem celé této hry. Že si tu honí každý to, co potřebuje - triko, sebevědomí či péro.

Setrvala v této komunitě a strávila mezi cizinci podstatný kus života. Jméno, které si poněkud lehkomyslně zvolila na začátku (jako ženskou variantu anglického slova nick - přezdívka) nemělo vyjadřovat její budoucí erotické zaměření, to si uvědomila až mnohem později, ale přesto se stalo znamením. Stala se nickou.