***Sny nemají datum spotřeby**

Ale sni opatrně..protože jsou křehké a splněním podléhají kouzlu snění ♡.. Listuju vzkazníkem a zároveň se ospravedlňuji, že většinou neodpovídám, protože jsem si na to vyhradila právo stejně jako na místo tu jen tak nenápadně fungovat a nevinne dráždit erotično..Ale občas mě vzkazy dostanou..stejně jako tento :

"A pak ještě jedno ti povím. Všiml jsem si tvé nové galerie. Prohlížel jsem si ji, bavil se popisky pod obrázky a spokojeně se usmíval, když jsem si uvědomil, žes mi zas jednou postavila ptáka. A pak jsem si to uvědomil. Jak jsem rád, že jsem Tě nikdy doopravdy neošukal. Že ses mi nikdy přímo nenabídla a já si raději vždy hrál, než abych si bral. A tak se teď můžu dívat na tvé obrázky a snít, jaké by to asi bylo držet ti ruce za hlavou, nechat své koule pleskat o tvůj zadek a dívat se ti při tom do očí. Jaké by to jen mohlo být, ohnou tě tam na vyhlídce o zídku, sukni vyhrnout, kalhotky na stranu a… No jasně, že vím, že je tam na hoře na podobné hry přespříliš živo a konečně je to jen kousek od maloměsta, kde tě každý druhý zná. Jenže právě díky tomu, že k tomu nikdy nedošlo se mi o tom tak pěkně sní."

A vidíš kámo ..taky stále sním a občas....Třeba jako tehdy, kdy jsem snila o princi na bílém koni, který si mě unese a ....Ono se to vážně stalo..i v dnešní době se objevil princ, který mi chtěl udělat radost..osvobodit ze smutku a nechat prožít jeden sen.. Prostě mě unesl a já netušila vůbec kam s rizikem, že už mě třeba nevrátí a kdoví co má v plánu..Ale já mu věřila a nechala se unést daleko za hranice...ten den a noc předtím napadlo hromady sněhu a vše bylo kouzelnější a dechberoucí... Víš nikde mě nikdo nevzal do pohádky a nenabídl ruku s důvěrou..že si to zasloužím ♡.. Každý muž za vším má vizi sexu a nejlépe rovnou někde v autě, v lese, ať ho to stojí co nejméně a co nejrychleji se vycáká dacan ;) ...ale zkusit jiný level to je opravdu výzva hodná vyvoleným..

Ale abych to zkrátila..prostě život je občas boj..slzy vystřídá pohádka..z níž je i ta poslední galerka..ten pocit neskutečného štěstí s tou panoramatickou krásou okolo..s pocitem si vážit jeden druhého se nedá ničím vykoupit.. Ta vyhlídka stojí stále ...a po xxx letech, kdy jsme si tam spolu dali polárku..jsem se tam vydala zas...za svitu hvězd pozorovat osvětlené město s pocitem, že někdo stojí i o mou duši..nejen tělo..snít si kousek té svoji pohádky než se rozplyne a já se ztratím se svými vzpomínky..

Tak asi tak..jak říkáš Ty..rychle a zběsile, ale jelikož stárnu, umím se i zastavit a stojím někdy i uhranutě okouzlena vším, co mi nevšední dny přináší..

A zase někdy napiš...jsi fajnou inspirací najít si čas pro pár řádků....