A pohádky je konec

Jednoho dne odešla, ale tentokrat už se nevrátila. Následoval den, další den a zase další. I když už bylo jasne, ze se nevrátí, čekal jsem, protože byla jediným lékem proti stesku. Za jediné její slovo, za jediný dotek bych dal deset let života.
Kde je Lucie, ten krásný stín, který mě provázel podsvetim? Snad bude hledat dál, co nikdy nemůže nalézt, zase bude doufat, ze slzy jsou jen umělými kapkami a smrt, když sehrála svůj výstup, se složí zpět do krabice s maňásky.
Sám na břehu presypávám pisek z dlaně do dlaně, ten velký, ohlazený kámen si přinesla pod hlavu. Na tenhle keř si věšela šaty. Odtud jsem ji pozoroval, jak stojí v bílém příboji, krásná, jako by se nakrátko zrodila z pěny a slunečních paprsků.
Snažím se vytusit, představit si kde je. Našla cukrovou horu, kterou jsme hledali?
Zabalil jsem si veci a letim domů. V hloubce podle mnou se ztrácí cesty lemované královskými palmami, zahrady kvetoucích magnolii, zmizelo pobřeží i s modrým mořem, ztratili se lidé, ulice, životy. Životy známé a neznámé, milované a lhostejné. Jedna cukrová hora, která se zvolna mění v legendu a slzy sladkosti tuhnou v ledové kapky slané vody.
V Praze bylo chladno a v baru, kam jsem šel zapomenout, jsem potkal Moniku. Měla na sobě přiléhavé stříbrné šaty, obrovskou šedou lišku a celou hlavu měla upravenou ve stylu dvacátých let. Hladké mikado s konečky zakroucenými na tvářích, žádné obočí, nabilený obličej a ústa do srdíčka.
"Ty zas vypadas".
"Ze jo" řekla radostně a pověsila se mi na krk. "Kde mas Lucii?"
"Není a nevím kde je, no" řekl jsem zahanbene.
"Podívejme! Řetízek rupnul.?"
"Prostě zmizela, já tomu nerozumím. Pořad v pohodě a najednou jako blesk. Bez varování. Fakt je, ze jsem se občas bal. Takhle to nemůže trvat věcně . Někdy jsem dokonce úplně chladně uvažoval, jestli by nebylo rozumnější v nejlepším přestat. No tak jsem v nejlepším přestal. Jenže takhle jsem si to nepředstavoval. Takhle ne."
Uvědomil jsem si, ze se klaunský obličej Moniky na mne divá s lhostejnou útrpností.
"No tak je pryč a nebuď blbec"
"Dobře, ale co mám dělat, když to bolí"?
"Nech to dobolet".