hranice lásky

Dívám se na nadpis, který jsem právě napsala, a vytvoří se mi představa úplně jiná, než jsem před napsáním nadpisu zamýšlela.
Najednou vidím hranici, na které v plamenech hyne láska stejně jako středověká čarodějnice.
Jenomže proč by někdo lásku dával na hranici a zapaloval pod ní chvojí. Protože se říká, že láska je čarodějka?
Protože ho zabolela?
Láska přece nebolí.
Protože mu ublížila?
Copak láska ubližuje?
Možná s odpověďmi někdo souhlasit nebude, to se ho pak zeptám - jaká je skutečná definice lásky?

A kde je skutečná hranice (té skutečné) lásky? (pokud tedy hranice lásky existuje)
Láska je (prý) bezpodmínečná. To slovo "prý" se mi v té předchozí větě vůbec nelíbí, nemělo by tam být. Tak jako láska, skutečná láska, by měla být (je) bez podmínek a očekávání.

Když někoho mám ráda, proč bych od něj něco měla očekávat.
Copak je láska obchod? Něco za něco?
Většina matek má ráda své miminko. Očekává snad od toho miminka něco? Třeba to, že se nebude chovat dle své přirozenosti?
(Např. nebude křičet, když si chce číst knížku?)

Když mám jako matka to miminko ráda, chci, aby bylo spokojené a šťastné.
Když mám ráda svého partnera, chci, aby byl šťastný.

Může to fungovat?
Do jaké míry mě to jeho štěstí bude omezovat?
Co všechno svému partnerovi "dovolím" (docela děsivé si ve vztahu něco "dovolovat" a nebo taky "dovolovat si"), aby byl šťastný a abych já z toho nebyla nešťastná či naštvaná (tím samozřejmě nemyslím teď sebe).

Kde je ta hranice té skutečné a bezpodmínečné lásky?