Na okamžik Tvá ..

..touha prchavá.. Svíjím se v rytmu bachaty a říkám si, jak jsem někdy bláhová, proč si dávám zas a znova naději, že bych mohla zhmotnit kousek svého snu a dotknout se hvězdy, která mi spadla do dlaně...zahřát se a být jen občas součástí okamžiků udělat Tě šťastným... ? Ty záblesky hříchů jsou tak prchavé a přesto se nám zapisují hodně hluboko. Tak hluboko, jak si sami připustíme a tak vysoko, jak to sami ustojíme. Ač zralá, tak někdy bezradná..Zas a znova si říkám, že už do své duše nikoho nepustím, že nechci, aby se cokoliv pokazilo, že mě naplňuje ta virtuální touha, kterou po mě prahneš.

Jenže síla vášně nás táhne dál a osud ač nám chce dopřát nám i vezme. Oné naděje, v které věřím..tu slepou touhu, kdy jsem doufala, že ...

9 let jsem si tajně vysnívala kamaráda do deště..spontánního zralého muže, který bude občas hledat únik ze všedních dnů, s kterým si budu rozumnět i beze slov..kdy mě dostane jeho pouhý úsměv, jeho hlas..který mi zmáčí kalhotky..jeho dokonalost, kterou si ani náhodou nepřipouští..jeho osobnost, kdy mě umí pár okamžiky udělat šťastnou, když líbá me rty ...tím, že je i pro mě. Když touží překročit hranice, ale svědomí je neúprosné.

Podpadky vyťukávají kroky bachaty do studené dlažby..cítím se tak prázdná, když vím, se nemám právo být součástí Tvé dokonalosti, že se spolu neprotančíme tam, co jsme si vysnili. Vím, že dokonalost neexistuje, ale Ty pro mě jsi..ztělesnění snu..tělem, duší, srdcem..totožnými touhami bez předsudků a falše, takový, kterého jsem zde nikdy nepotkala a ani nepotkám, protože tomu už nedám šanci. Děkuji za Tebe..za poznání..za ty prchavé okamžiky, které si navždy uchovám..Řeky proud dávno víš, ten už zpátky nevrátíš..