Skutečnost nebo ...?

Ten den, když se blíží … vzpomenu si možná o trochu víc.
Jenomže ... co jsou to vzpomínky.
Okamžiky ztracený v minulosti?
Okamžiky na dně tmavé propasti?
Blikající hvězdy v hlubinách vesmíru?
Když se tak dívám do temné noci, hledám souhvězdí a hvězdy, kterém jsem kdysi znala jejich jménem.
(Proč člověk zapomíná?)
A podobně tak možná hledám okamžiky zapadlé v minulosti.
Jsou tak vzdálené, že někdy pochybuji.
Staly se?

První výprask.
Touha.
Dlaně, co dávaly bolest i pohlazení.
Obrazy z provazů na mém těle.
Podivná touha.
Tam … na tom místě …
Kolikrát mi řekl větu
Mám tě moc rád.
(Možná jednodušší by bylo spočítat hvězdy v jasné noci.)
Čas, který patřil nám.
(Okamžiky dnů i nocí.)
Čas, který patřil tajné touze.
A on
Jako most přes neklidnou řeku by se položil …
(Jen já nedávám sliby,
o kterých vím,
že je nesplním.)

Dívám se do temné noci a marně čekám, kdy v bouři větru a deště zabliká nějaká hvězda.
Nebo vzpomínka.
Je tak vzdálená, že člověk pochybuje …
Byla to skutečnost nebo sen?