Drbům nezabráníš

Někdy mě napadá, že lidi dostali dar řeči proto, aby druhé drbali. (ne na hlavě)
A tak si představuji ty první skřeky našich prapředků – co asi znamenaly.
Třeba se však mýlím. Jo, kéž bych se mýlila a slova by byla využívána jen, když je jich třeba. (to by možná bylo najednou ticho)
Naštěstí se drbna či drbal pozná velice snadno, neb lidová moudrost praví: Kdo drbe tobě, drbe o tobě.

Rozhodla jsem se však, že drbům budu předcházet.
Jako například dnes:

Seděli jsme s mužem o polední pauze v cukrárně, pojídali dortíky a povídali si. Každý si vybral ten, co mu nejvíce chutná. Sladké dorty byly snědeny a sladký polibek ukončil sladkou siestu. Držel mě za ruku, jako se drží dva milenci ve vzácné chvilce, a jeho dlaň tu mou hřála jako slunce v letním odpoledni. V nastalé tiché pauze jsem položila svou druhou dlaň na hřbet jeho ruky a říkám: „Tak takhle nějak sedávám se svými milenci v cukrárnách.“ Podíval se na mě a s klidnou tváří pověděl: „To jsem rád, že to vím.“

A já jsem zas ráda, že to ví předem a nebude překvapen, až mu zas nějaký domorodec sdělí: „Hele, dneska jsem viděl tu tvou s nějakým chlapem ...“

******************************************************************
(a kdybyste chtěli číst ještě víc, mám tu jeden starší text)

Lidi všechno vědí nejlíp

Když se chcete dozvědět něco o sobě, zeptejte se lidí.
Ne přímo těch, co bydlí s vámi v jednom pokoji, nejlépe těch, co bydlí na druhém konci vesnice.
Ti totiž o vás vědí úplně všechno a ještě něco navíc.
Jsou jako kronikář Václav Hájek z Libočan - mapují váš život a co nevědí, to si vymyslí.

Jednoho krásného podzimního dne jsem přišla domů z práce a chvíli za mnou se ve dveřích objevil můj muž.
Ahoj tatínku, vítám ho s úsměvem.
On se ke mně blíží a tváří se záhadně.
Pak povídá: Tak jsem se o tobě dnes něco dozvěděl.
Nevěř tomu, křičím na něj a smích se mi těžko daří skrýt.
Hlavou mi proběhne myšlenka, kdo mě zase kde "viděl" s nějakým chlapem.
Blíží se pomalu a mlčí.
Tak povídej, popoháním ho zvědavě, co jsi se dozvěděl.
Dozvěděl jsem se - udělá významnou pomlku, při které mě obejme - že jsi ode mě odešla.

Podívala jsem se mu do očí a s vážnou tváří se zeptala: A neřekli ti, kam jsem odešla? Vždyť já teď nevím, kde jsem.