Pořádný kozy!!!

Stejně jako olympiáda, bejvá každy
čtyři roky taky Mezinárodní kongres vo dojivosti. Letos se konal v Rusku v městě
Tutaj. Za náš podnik sem jel já a předseda a protože sme nevěděli čím zaujmout,
tak s náma jela taky Zlatkax, protože dokázala na naší výstavě bejků, že zaujmout umí. & nbsp; & nbsp;

ČD za tímto účelem vypravilo Spešl
Pendolíno: Monaco – Veveří Bytýška – Tutaj.
Když sme zastavili v Tutaji na Masaryčce, tak sme viděli všude plno delegátů, na stožárech vlály vlajky a na vobloze se vznášely velké růžové
balony ve tvaru kravských vemen i s cecíkama. Skrátka měli to moc pěkně
připravený. Jen sme vstoupili do kongresový haly, tak sme hned sme zaujali a všici se tlačili jen na nás a chtěli vědět, jak dojíme. Ani sem si nevšim, kdy se mi v tý tlačenici stratili vidle kerý sem měl v pravý ruce.
Zlatíčko bodovalo nejen degoldem, ale taky osvědčenými šatičkami rudé barvy.
Chvílema to vypadalo, že se tu znova rozpoutá Velká říjnová revoluce i když
tentokrát v září, asi pro jistotu. Všici si tu byli tak blízcí, že byl někdy kumšt udržet se na nohou. Eště, že to máme natrénovaný z hluboký podestýlky v našem kravíně. Celej sál koukal na Zlatku a ani nedejchal. Jakmile se nadechla, tak se všici nadechli s ní. Na všech delegátech se zračilo přesvědčení, že se v Česku dojí
nejlíp na celým světě! Také my s předsedou sme se za zbytek delegace dmuli, jak nejlépe sme dovedli a byli sme vohromně pyšní.


Tu náhle zazněly fanfáry na garmoškách – rozlítly se hlavní lítačky a hodně dlouho se nezavíraly. Do sálu vstoupily bok po boku delegátky Ukrajiny a
Ruska a vobě se nadechly taky najednou. V nastalém tichu bylo slyšet jen předsedu jak vydechl: „Že, velikost néni všecko…“ a pak dodal, „Že taky přeci nésme
žádná velmoc.“ Trochu sem se za něj zastyděl. My XXL sme přeci jen věčí
vlastenci!


Nakonec sme dostali cenu za nejsympatičtější výpravu a k tomu každý
pohár – mléka a protože tam z Monaca nikdo nebyl, tak byla vlastně Zlatka voceněná dvakrát!