Jirka

Věkový rozdíl devatenáct let.Mě tenkrát bylo třicet šest. byla to nádherná doba. Pamatuji si to jako teď. Bylo to jako v pohádce. nač jsem sáhla tak se mi dařilo.Do práce jsem si chodila jen na hoďku pustit cédéčko. Mohla jsem si to dovolit, měla jsem smlouvy na celý rok.

V té době, někdy 2008, doba ledová jsem moc ráda chodila pokecat na chat Lide.cz. přátelé mi z té doby zůstali doteď. Na chat už dávno nechodím, ale krásné vzpomínky zůstanou.

Vždy jsem byla zvědavá, co mi popovídání s neznámým přinese. Mojí oblíbenou místností byla Kdo hledá milence, milenku. Tam jsem byla vařená pečená. Že u psaní často nezůstalo, bylo vcelku jasné. Zvědavost s kým si píšu byla silnější než já.

Jednou jsem si takto začala psát s nějakým klučinou od Hodonína. Byl to takový udělaný spíš plácaný cvalík ale vysoký a úplně mě uhranul jeho tmavě čokoládové oči. Proto mě kolikrát napadlo, zda není třeba Rom. I když v tu chvíli mi to bylo fakt jedno. Psali jsme si asi měsíc, když z něj vypadlo,že by přijel. Nebrala jsem to vážně. Studoval automobilku v Hodoníně. Mě tvrdil že poslední rok a že je mu osmnáct.

Pořád jsem váhala se schůzkou vymlouvala jsem se prostě jsme si nějak netroufla. Přece jen ten věkovej rozdíl.Byl moc smutný a dokonce mi začal psát básničky.

Byl duben 2008, přesné datum 18.4. a pamatuji si to jakoby to bylo ted. V práci mi leží na stole zakázka za dvě stě tisíc. To má někdo kliku. Šéfové nestačili mrkat a vlastně ani já tomu pořád nevěřila, i když je fakt, že před těma deseti lety měla tisková reklama boom.

Já nevěřící a kolegové bledli závistí.Pořád platí, kdo umí ten umí, takže do konce roku mám vystaráno. Teď ještě aby to odpoledne klaplo s Jirkou.

Domluvli jsme se, že na něj budu čekat před hlavní poštou. To přece musí najít! A kdyžtak se zeptá.

Stojím tam netrpělivě a natěšeně v bílé bundičce a žlutém triku. Máme přece jaro! Ještě nesmím zapomenout na kytičkové náušnice.

Sleduji okolní cvrkot u pošty a vzadu v dálce vidím nějakou chlapeckou postavu která odpovídala fotkám. Kluk se ptá okolojdoucích kde je pošta. Jdu mu naproti . první pohled a jsme v háji. Oba. To se mi ještě nestalo.Jirka mě pozdraví, představí se a podá ruku a je chudák celý zmatený. Pochází z menšího města kousek od Hodonína a ten ruch velkoměsta je zkrátka něco jiného.
Podává mi ruku a padne první pusa.

Říkám pojď nebudeme tu přece stát a jdeme do města směr park. Je krásný teplý jarní den teploměr ukazuje přes dvacet stupňů, na sluníčku ještě víc. Jirka běhá kolem mě po ulici se slovy:
Lásko, já tomu pořád nemůžu uvěřit Ty jsi tak hezká. Usmívám se pro sebe a rudnu. Od tak mladého kluka to fakt potěší. Vždyť může mít mraky vrstevnic. Tak proč právě já?

Po pěti minutách si musí zapálit. Je opravdu vášnivý kuřák. Cestou do parku stihne vyhulit tři.Ale mě kuřáci nevadí, ráda k nim voním.

Jdeme cestou k divadlu směr park a zůstaneme stát na trávníku a začínáme se líbat. Musím uznat, že to umí moc hezky. Doma potom nemůžu o víkendu hýbat krkem doleva.Ono dvě hodiny na jednom místě v jednom pohybu- nepohybu krčních a jazykových svalů dá dost zabrat

Uběhnou tři hodiny uznám že to pro dnešek stačí. Ještě se ptám jak se vůbec jmenuje a vypadne z něj italské příjmení. Je fakt že ty oči i galantnost by tomu odpovídaly. navíc má nádherně příjemný mazlivý hlas.

Čas uplynul jako voda a blíží se čas Jirkova odjezdu, naštěstí je nádraží pět minut. Takže veškeré minuty patří opět líbací rozlučce. Pamatuji si ještě, že nad námi visí jakési dlouhé palachy .

Doma se pohybuji jako opilá nebo zfetovaná. nechápu co se se mnou děje. Po večerním rozhovoru po skype mi Jirka přiznává velkou lež.Lásko já jsem ti lhal. Moc mě to mrzí. Já v té hrůze: A v čem, kradeš nebo bereš drogy?

Není mu totiž devatenáct ale jen sedmnáct, není tudíž ani plnoletý, ale prý jsem semu tak líbila že mi to musel zatajit, aby o mě nepřišel.k přijel každý den v pátek. Později v sobotu a byli jsme spolu celý den.

Dělal mi denně drobné radosti, už ráno krásnou sms pro hezký den nebo mailem, kde mi fotil kytky pro radost. Propsali jsme spolu snad milion sms, pár jich mám ještě schovaných ve starém mobilu.

A pro zdejší rejpaly a škarohlídy, že mu šlo jen o sex, tak za dvacet schůzek které mě nestály ani korunu, jsme spolu spali pouze jednou na motelu na Bobravě.Jeli jsme tam vlakem a bylo to nezapomenutelné.

A jediné co ode mě kdy dostal, byla narozeninová vysněná mikča Lonsdale a to byl ještě tak slušný, že mi ji chtěl po rozchodu vracet.

Zůstala mi po něm hromada společných fotek a stříbrný italský řetízek a společný prstýnek s monogramem M plus J který nechal vyrýt.

Viděli jsme se před dvěma lety. udělali si výlet jeho autem na Veveří. Něco proběhlo ale už mě k němu nic netáhlo zmužněl dospěl a je to takový trošku pesimista.

Na obhajob ale musím říct, že pracovitějšího kluka jeho věku jsem neviděla. Doma makal jako šroub- staral se o invalidní babičku, sekal trávu, štípal dřevo, obrovské špalky. Pomáhal na zahradě s ovocem. A protože v té době studoval a měl hlouběji do kapsy, musel si nějak vydělávat na cestu za mnou / a taky na ty cigára/ tak pomáhal kamarádovi kopat kanálizaci. Taky proto jsem ho měla ráda. Za tu pracovitost..

Zajímavé, jak se člověk časem změní!