Přísná? Ne, jen důsledná

Přicházíš, je na tobě znát nervozita, podám ti ruku, vítám tě s širokým úsměvem a vedu po schodech nahoru. Ukážu ti, kde se zout a odložit si. Pokynem ruky tě směřuji na tvé místo a zasedám ke stolu, udělám si pohodlí.
Dívám se na tebe, ptám se, poslouchám tvé odpovědi. Ty posloucháš mé pokyny. Zpočátku se občas nervózně ošíváš, ale neboj, nekoušu. Dělám to už řadu let, už mě máloco překvapí. Už jen z řeči tvého těla často vyčtu, kde je problém, ještě dřív, než se ho vůbec odvážíš pojmenovat. Na čele to napsané nemáš, ale mám své zkušenosti.
Taky mám svou řeč těla, tázavě zvedám obočí, hmouřím oči, svírám pevně rty, používám gesta pro zdůraznění vyřčených slov...to když to není podle mých představ. Ale i se usmívám, chválím, vyjádřím potěšení, když se to blíží mé představě, abych tě povzbudila v žádoucím jednání.
Náš čas uteče rychleji než voda, poděkuješ a zaplatíš. S pohledem do diářů si domlouváme další termín.

Krásné léto kolegyně a kolegové pedagogové ;-)