Začínám si myslet, že jsem byla v minulém životě pěkná svině. Jinak si neumím vysvětlit, proč bych byla tolik trestaná. Jsem totiž pořád nadržená a dost mi to komplikuje život.
Jsem závislá na orgasmech a sex je zkrátka mou drogou. Není nic neobvyklého, že jsem označována za nymfomanku. S tím však naprosto nesouhlasím, protože ta to dělá s každým.
Já osobně bych se nazvala spíše masochistou, protože se snažím kombinovat nymfomanii s monogamií. Což je asi ta nejstupidnější kombinace při níž se těžko zachovává zdravý rozum. Je to zničující pro oba partnery. Jeden má stále málo a druhému jde o život.
Celý stav zhoršuje ještě ten fakt, že i v případě zvyšující se dávky mi sex nepřináší tížené uspokojení jaké bych potřebovala. Ať šukám nebo ne, tak to chci pořád stejně a pořád nemám dost. Neustále jsem při chuti a nic mi nepomáhá. Je to děsný peklo.
Uvažuji o tom, jestli možná není menší trest sedět v lochu a číst si knížky, než být věčně nadržená.
Nejhorší je, že to nemá konce. Kdybych to měla k něčemu přirovnat, tak jsem jako hladová, co má v břiše tasemnici. Je to nutkavý nekončící pocit, který se nedá potlačit.
Když dostatečně nešukám, tak okamžitě nastávají problémy. (Slovo dostatečně znamená v mém případě do naprostého vyčerpání.) Bez potřebné dávky sexu se stávám komplikovanou osobou se kterou je těžké být. Nesoustředím se. Jsem nervózní. Myslím jen na to, že to chci. Má tolerance vůči všemu je na bodu mrazu a co je snad nejhorší s rostoucí nadržeností roste i má agresivita, která komplikuje celou situaci asi nejvíc. Jsem v příšerném stavu ze kterého si nejsem schopná pomoct sama a vyloženě potřebuji sex s partnerem, který jako naschvál z nějakého nepochopitelného důvodu dělá věci o kterých mu musí být jasné, že mě vytáčí.
No a teď, když víte jak to mám, si představte mé emoce. Když si například partner dovolí večer usnout, aniž by mi to udělal... (Tento neuvážený čin z něj rázem dělá sebevraha, který s naprostým klidem při spánku oddechuje a vůbec netuší, že leží vedle tý nejnasranější ženský na světě.)
Až tu předtavu budete mít hodně peprně vykreslenou, tak si představte ještě další stupeň, který příjde, když se to ráno nedožene. To už není jenom dráždění hada bosou nohou. Je to spíše podaná žádost typu: "Miláčku, mohla bys mi k večeři uvařit guláš z mého vlastního péra, které mi uřízneš tou nejtupější kudlou, co tu máme?"
Celá situace je dost složitá. Pro běžného muže, který nemá natrénovaný běh po minovém poli, to není vůbec lehké. Opíchat nasranou ženskou, která to sice pořád chce, ale nejraději by vzteky tomu svému protlačila koule mlýnkem na maso, vyžaduje vědomost a dovednost šukacího mistra. Je to začarovaný kruh a já vůbec nevím, jak z něho ven.
Každopádně dnes koupím hodně cibule, ale moc si přeji, abych jí nemusela použít.