Bez kalhotek

Odcházím z parkáče po focení s kamarádem a na sobě mám pod šatama amatéry profláklé kalhotky. Jsou moje nejoblíbenější na focení, mám dvoje stejné, ale jako na potvoru jsem si vzala ty, co mají povolené gumičky. takže moje chůze se chvilkami podobá kachní. Nebo taky jako kdybych měla něco mezi nohama. Je pozdní odpoledne a pohledy protijdoucích nabírají na síle. Kolem mě fičí kolona aut. Nastává nerudovská otázka. KAM S NIMI??

PŘECE SI TEĎ NA ULICI NESUNDÁM KALHOTKY?

Jako ujetá jsem fakt dost, z kamaráda jsem po 8 deci vína v jedenáct večer na hlaváku pod otáčecími hodinami, kde byly mraky lidí a byla největší špička strhala rifle, takže kalhotky jsou hračka.

Už musím.kalhotky jsou u kolen, kolem pořád ty auta. Radši se tam ani nedívám.

Padne osudná vteřina a jsou dole v trávě. Okolo mě protijdoucí pobavení chodci a vpravo kolona stojících aut, někteří řidič mě zálibně sledují, co bude následovat. No, hoši, musím vás zklamat.Jednak mám strašnou žízeň. Z peep show u keře exekutorského úřadu fakt dnes nic nebude.