Princezna a žába

V jedné zemi, za mlhou snů a peřinama z růžových obláčků, žila, byla a vládla v jedné ruce s kuličkama, a ve druhé s womanizerem, velmi bohatá, krásná, chytrá a emancipovaná princezna.

Když si tak jednou vykračovala po své zahradě, a kontrolovala práci zahradníků, a to, zda nechodí močit do jejích fontán a své nástroje hezky po použití čistí, usedla si k rozjímání pod loubí z růží u své fontány feministických snů a inspirací.

Uprostřed feministických meditací ji však vyrušila žába, která se usadila na kraji její fontány a začala nadrzle skřehotat.. "Jsem princ zakletý zlou čuramedajnicí. Stačil by mi jediný tvůj polibek, abych se znovu proměnil v pohledného, inteligentního, urostlého, dlouhopindíkatého a neodolatelně elegantního muže. Pak se vezmeme, budu s tebou žít šťastně na tvém zámku i s tvoji a moji matkou, a jejich matkama.. Budeš mě moci milovat dnem i nocí, připravovat mi moje oblíbená jídla, prát moje košile a rodit mi moje děti. Naučím tě prdět do peřin a chcát do umyvadla. Budeme prostě absolutně šťastní. To ti já, slibuji.."

Téhož večera si princezna při vychutnávání lehce osmahnutých žabích stehýnek s vinnou zálivkou pokračuje ve své přerušené meditaci: "Tak tos uhodl, ty blbečku..."