O kouření,hulení a felaci se tu dá načíst hodně.Já bych zabrousil opět vzpomínkou na kolegu z bývalé práce,který nebyl o mnoho starší avšak zachovával si vzhled máničky do minimálně rakve.Jeho pětiletý syn šel ve šlépějích otce,který tímto vzhledem vyjadřoval minimálně odpor ke zřízení a příslušnost k sabaťácké generaci.Už jen vyprávění ze zápisu jeho syna do školy bylo docela veselé.Po zaklepání na velké dveře třídy a vstupu syna na práh se ozvalo od kantorských lavic:jéé to je krásná holčička soudě podle hřívy která synovi vlála.Neudělal ani krok do třídy a byl zapsán na jiné škole .o).
Tak tedy o hulení řeč bude,ale o jiném.Byl to vášnivý kuřák trávy a jeho story se zapsaly nesmazatelně do mé paměti takovým způsobem,že by byla škoda se o ně nepodělit.
Jen pro představu.Vánoce v rodině huličů si už jinak než se stromkem,kde místo ozdob visí jointy nedovedu ani představit .o).Sice na silvestra už byl stromek asi holý,ale i tak mi to dodnes připadá jako dost neortodoxní představa.
Jeho výpravy za kamarády a bigbíty se hemžili roztodivnými historkami.
To jsem se jednou ráno probudil v paneláku po akci.Že ležím na chodbě před balkónem mě ani moc nepřekvapilo.Pravda nájemníci,kteří mě možná vědomky probudili,když mě překračovali,byli trošku překvapení,ale pokračovali ve spěchu do zaměstnání.Horší bylo moje zjištění,že jsem bos,bez bundy,bez tašky a svetru.Šiš co jsem si to zas včera dal?No nic,vstal jsem a potichu jsem ťapal po schodech do přízemí ke vchodu.Okolí mi ale vůbec nic neříkalo.K velkému údivu i ulehčení po otevření vstupních dveří jsem nalezl pod zvonkovým tablem chybějící ošacení i tašku srovnané do vzorného komínku jak na vojně.Tak jsem se oblékl a vydal na výzvědy,protože okno bylo poněkud v rozměrech výkladní skříně.Mezi paneláky v parčíku venčil nějaký pán psa a tak jsem zamířil k němu.Prosím Vás,můžete mi říct kde zrovna jsem?Pán začal sáhodlouze (nebo se mi to aspoň zdálo)popisovat kde se zrovna nacházím přičemž rozhazoval ruce jak regulovčík.Trpělivě jsem ho vyslechl.Bohužel když skončil a já se smutnýma očima zeptal :to je sice hezké,ale prosím Vás ve kterém městě?se mi dostala stručná odpověď :Alane trhej .o)).
Né že bych konopí nikdy nevyzkoušel,i ty stavy v lehčím formátu poznal,ale všeho s mírou.Jeden čas jsem jezdil za kamarády do hor,kde jsem ochutnal sekanou,čokoládu i kořalku ve kterých se nacházela tato rostlina.Na stole se večer válelo tak sedm fajfek a kolovali kolem stolu.Statečně jsem se vyhýbal a říkal,že pro mě dostatečný morální ústupek je normální kouření.Dnes už mi to neříká nic.
Leč kolegy úlety byly poměrně nadpozemské.
Vrcholem všeho byla story z další akce v sídlišti u dalšího kamaráda:
Jsem se jednou takhle probudil po nějaké akci ve sklepě paneláku v nějaké kóji,kam jsem se na noc uložil páč na mě nezbylo místo bo co.Se mi rozlepili oči a vidím naproti mě v úplný tmě chlapa jak kouří.Při pohledu na žhavé od cigarety či jointu jsem dostal taky chuť na pořádné potáhnutí z první ranní cigarety.Prošmátral jsem kabát a vylovil z nalezené krabičky startku a dal si jí do úst se slovy:hej kámo...připálil by jsi mi?............kámo nic........tak znova....hej kámo,prosím tě,mohl by jsi mi připálit?Nemůžu najít sirky.........zase nic......Tak nic,unaveně jsem vstal a pomalu ve tmě vykročil za ohárkem.Přibližoval jsem se ke žhavému a slastně popotahoval.Když už jsem byl asi na 10cm,tak na mě přišli skoro mdloby a začal jsem si nadávat do debilů.Opravdu,o doutnavku vypínače si asi teď nepřipálím .o))))
Nechci aby tohle pojednání bylo bráno jako propagace konopí,samozřejmě,že zhulený člověk za volant nepatří,ale i tak tyhle příhody se nedali vymyslet a už vůbec ne zatajit .o)