Poslední tango (by Buclatá_d)

Karmínová. Horká. Omamně vonící. Nasládle a přitom těžce. Vášnivě. Nebezpečně...

V ostrém, až nepřístojném kontrastu se vší tou bílou barvou kolem.

Taky kůže. Hladká jemná pihovatá kůže. Oblé boky, velká víc než plná nalitá prsa. Hrdě vztyčená hlava. Rusé vlnité vlasy. Teď volně rozpuštěné. Těžké kadeře padající na ramena. Velké hnědé oči. Bez líčidel. Vrásky kolem očí i rtů. Nedokonale dokonalá krása té ženy.

Tma za oknem. Klid a ticho. Jen tóny vášnivého tanga znějícího v její hlavě. Tóny, které JI vybízejí: “Vyzvi ji k tanci. Oddej se jí. Nech se vést i unášet. Zavři oči. Důvěřuj.“

Zrychleně dýchá. Zavírá oči. Vztahuje ruku a pevně se chytá té, která JÍ vychází s klidem v ústrety. Je chladná, ale pevná a rozhodná.

Jemně JI k sobě přivine. Chytne v pase a nepustí.

Obě se mazlí společně s tou melodií. Uklidňuje, konejší. Nechává se hladit tou chladnou pevnou rukou. Nechává se jí vést. Poddává se. Ztrácí nad sebou kontrolu.

Líbají se. Vášnivě, divoce. Proplétají svá těla v jedno. V jedné silné zničující extázi. Extázi bez konce za zvuků posledního tanga.

Posledního tanga tančeného se smrtí. JEJÍ smrtí. Tou, kterou vyzvala k tanci ONA sama. Tam na konci všeho.

Karmínová. Horká. Omamně vonící. Nasládle a přitom těžce. Vášnivě. Nebezpečně... JEJÍ krev. Prýštící ze dvou řezných ran na zápěstí.

Tam, v kontrastu s bílým smaltem té staré vany...

...Měla jsem tě ráda a nenáviděla tě zároveň. Hledala jsem k tobě cestu a přitom ji nikdy nechtěla nalézt. Přesto nikdo, opravdu nikdo by neměl tančit své poslední tango tak sám, jak jsi ho tančila v pátek ty...

Děkuju @Johny.cz za azyl pro tenhle blog – Buclatá_dáma