Trapasy

Když jsem napsala nadpis, vzpomněla jsem si na televizní sérii Trapasy, kde, kdybych začala psát dříve, mohla jsem něco vyhrát. Ale je fakt, že když jsem to zažila, už to bylo dávno natočené.
No nic, včera se mě tady někdo ptal, zda chodím na festivaly a pak se mě ptal na mé trapasy. Vzpomněla jsem si na „traumatizující“ zkušenost z mé první návštěvy Colours of Ostrava. Ty uvozovky jsou důležité. Dnes se tomu směji, vy možná nebudete chápat, co je na tom traumatizující a vlastně mnozí jste nějakou podobnou nehodu zažili. Pro mě jako pro velmi čerstvě patnáctiletou žabku, která byla poprvé bez rodičů jen s kamarádkou, to tenkrát bylo víc než trapné. Ale na těch fesťácích toho bylo víc. Už mnoha z vás jsem psala o sexu ve stanovém městečku. A protože si pořád píšete, abych napsala nějaký blog a já nemám témata, napíšu trapasy, snad nevadí, že je to až sedm let staré.

Byl to můj první festival, jak jsem již psala. Colours of Ostrava, jak jsem již psala. Poprvé bez rodičů jen s kamarádkou, jak jsem již psala. Bylo to v Ostravě, to jsem ještě nepsala.  Ale asi nejste hloupí. Tak jo, už vážně. Byl to první festival v tom areálu hutí, to jsem ale tenkrát nevěděla. Rok 2012. S jednou kamarádkou jsme se domluvily a se stanem vyrazily vlakem. Ona o tři roky starší, zkušenější, já byla ze všeho „na větvi“. Normálně jsme tam strávily pár nocí a pak jsme ještě chtěly na jeden koncert někde v Čechách. Kamarádka sehnala na Facebooku nějakého týpka, co tam jel taky a měl místo v autě. Tenkrát ještě Blablacar tady nefungoval, ale ksichtbook už docela frčel a s na dnešní poměry šíleným mobilním internetem dokázala zajistit odvoz. Po posledním koncertu jsme přespaly a ráno začaly balit stan. Zaspaly jsme. Tak jsme bleskově balily. Tenkrát se mi chtělo hodně na velikou na záchod. Říkala jsem si, že to vydržím. Možná jsem i něco špatného snědla. No asi tušíte. Ne že bych se vyloženě po…, ale taková trošičku silnější čárečka tam byla. Kamarádka už nervózní, ať si pohnu, ať nám neujede a já divný pocit v kalhotkách. Pádila jsem na záchod. Sra… už zacpané, ale ten proužek. Usoudila jsem, že v tom jet nemůžu. Sundala jsem si je, potáhla už tak kraťoučkou sukni co nejníže a v umyvadle za pomoci mýdla je začala přepírat. Po pár minutách se mi podařilo docílit bílé. Sněhově bílá to nejspíš nebyla, ale hlavně že ne hnědá. Stihla jsem je vyždímat, ale byly totálně mokré, to si nemůžu obléct. Vyšla jsem tedy, kámoška tam stála s nějakým borcem. Představil se tuším jako Radim nebo možná Radek. Borec mi vzal batoh, stan a kamarádky taška už byla v autě. „Co je?,“ zeptala se mě. Asi jsem se tvářila tragicky. Řekla jsem pravdu a s viditelnou úlevou mi řekla něco jako že se to stává a že se mě to třeba zalíbí. Přišli jsme k autu a mě napadl plán. V ruce jsem je svírala, pokrčené a mokré. Styděla jsem se. Koncert bych si takto neužila. Sedla jsem ti tedy dopředu a po pár zdvořilostních větách, jak se máme, jak se jmenujeme a další jsem ho požádala, aby zatopil. Čuměl na mě jako tele na nová vrata, bylo vcelku horko. Řekla jsem, že něco potřebuji vysušit. Dal plný výkon na průduch u mě a já si třeba dvacet minut, možná i déle, sušila kalhotky. Vedle cizího tak o deset let staršího chlapa jsem mávala kalhotkami možná i půl hodinu. Za toto se do teď cítím trapně. Tenkrát mi to nepřišlo. Tenkrát jsem za vrchol trapnosti brala, že jsem naostro. Přitom to nikdo nevěděl. Překvapivě mi nebylo trapně při tom sušení. No nakonec jsem si je oblékla a pokračovaly jsme v krasojízdě.

První fesťák a s ním spojený první trapas. Neodradilo mě to, naopak. Začala jsem jezdit na několik fesťáků ročně. Ne kvůli tomu, abych běhala bez pltí, chytla mě ta atmosféra. A člověk je součástí mnoha trapasů. Polít pivem sebe je ta nejlepší varianta. Horší je, když poleji někoho jiného nebo někdo cizí mě. A Kofola s bílím tílkem kamarádi nejsou. I když některé z vás by miss mokré tričko rajcovalo, napíši o tom stanu.

To bylo celkem nedávno, 2018, pokud si vzpomínám. To nebylo v Ostravě, ale nevzpomenu si teď na název, to je asi fuk. Koncept stejný, stan, vlak, jen místo kamarádky přítel. Dorazili jsme na místo, vybalili stan a užívali si. Tuším, že třetí den jsme přes poledne byli ve stanu a něco jedli. Po jídle přítel zašeptal: „Dělala jsi to někdy ve stanu?“ Kývla jsem, že ne. No a protože jsme pro každou špatnost, proč to nezkusit. Zavřeli jsme všechny vchody do stanu a svlékli se. První jsme se jen tak mazlili, pak jsme asi už na to vlítli. Ten sex si až tak nepamatuji. Jen vím, že mi to na zemi nebylo pohodlné a tak jsem šla na svého oblíbeného koníčka. No a s přírazem nahoru jsem mlátila hlavou do vrchu stanu a smála se tomu. Ano, nějaký alkohol tam byl. Už když se zpětně zamyslím nad tímto, muselo být víc než jasné, co se děje. Jinak si myslím, že jsem byla tichá. Jako jo, asi jsem vzdychala, jako nic hrozného. Pak jsme změnili polohu, abych neměla bouli. To není důležité, skončili jsme a ve stanu bylo strašně. Stan se v létě zahřeje i bez dvou lidí vykonávajícím zvýšenou fyzickou aktivitu. Takže jsme rudí horkem otevřeli, okolo stanu postávali spoluobyvatelé městečka, vysmátí od ucha k uchu a když jsme oba vylezli ze stanu, už nám bylo jasné. Všichni se křenili. Ukončili to obrovským aplausem, jaký se snad ani Božskému Kájovi nedostával. Stud bych na stupnici od 1 do 10, kde deset je nejvíc, hodnotila jako 10+++. Poznámky stylu „Chlapák“, „Ten musí mít péro.“ a podobné nebyli výjimečné. Když nad tím přemýšlím, jako bych se octla na místním fóru, jen to bylo na živo. Jinak jsem to přežila docela důstojně a že se na mě všichni usmívali… No co, vy jste to nikdy nedělali?

Toš tak, jak bychom řekli u nás na Moravě. Nuda, že? Ani v tomto případě jsem nezanevřela ani na festivaly, ani na stany, ani na sex a ani na vzájemné kombinace. Ve stanu jsem to ještě několikrát po tom dělala, jen ne koníček a ne ten daný festival. To jsem byla vyléčená.

Další téma na další blog je v nedohlednu, ale vzhledem k tomu, že jsem to tvrdila i včera, věřím, že když do mě budete systematicky ryt, vybavím si další vzpomínky, o které se s vámi podělím. Což mimochodem neznamená zahltit mě fotkami vašich dvouvaječných mazlíčků, obvykle si tím nevybavím vůbec nic.

Tak sexu zdar a blogům zvláště.