Šukal bych, ale....

Zpocený jak kůň prolézám mezi regály Makra, jsem zabalený s rouškou na puse, fouká mi to pod ochranné brýle, skoro nic nevidím. Na seznamu mám: Suché kvasnice, mouku, mraženou zeleninu, pečivo, maso. Všichni bez rozdílu mají zakryté nosy a pusy. Vyhybám se seskupením a hledám suché kvasnice. Nejsou.. Už dlouho nejsou, odpovídá mi zaměstnankyně. To bychom se na to podívali a procházím okolní regály a hledám cizorodý prvek. Po minutě hledání beru poslední sušené kvasnice z regálu s kypřícím práškem a jdu dál pro rýži, kterou taky prý už nemají.. Mají.. 3 balíky akorát o tom nikdo neví.. U čočky. Stejné štěstí s Alpou už nemám. Pozoruju lidi kolem, skryté obličeje neprozrazují náladu, ale lidé jsou jak bez duše. Valím do Lidlu pro pečivo, auto ukazuje 16 st. a já si říkám, že je docela teplo..Zajíždím mimo na oblíbené místečko, že se nachvíli jen tak sednu venku a budu chytat sluníčko a vydesinfikuju se UV. Sundavám roušku.
Naproti je venkovní protahovna a vidím tam nějakýho chlápka, jak tam cvičí a protahuje se, až mu leze břicho z pod trika.. Pěkné vypracované chlupaté břicho.. Být baba, tak po něm skočím :) Vytahuju svačinu, koušu mrkvev a zkouším se nadechnout, ale mám zanesený nos, nic necítím.. Jdu si do auta pro pití. Vracím se a na lavičku si sedla funící mladá maminka, která právě vytlačila Prokopák nahoru s šálou přes pusu, nasazuju roušku a sedám si na druhý konec lavičky.
Po chvilce se mě ptá: Můžu se zeptat? Kde jste sehnal ty roušky? Odpovídám, že jsme měli nějakou zásobu, ale že jsou v podstatě jenom proto, abych neprskal kolem..
Povídá: Já se je snažím sehnat už 2 týdny a nic.. Usměju se pod rouškou, asi to není vidět a prohlížím si jí jak sleduje chvilku děcko a čumí do mobilu a něco tam datluje a kření se od ucha k uchu pod šálou.. Zvedá se a něco začíná hledat ve spodu kočárku, dřepla si vyndala banány, oloupala, jeden dala prckovi a druhý začala loupat, že ho sní sama.. Koukám tak na to, jak to bude praktikovat s tou šálou a se zájmem se otočím, dojídaje svačinu jí pozoruji. Všimla si mě, můj pohled je asi dost lascivní, ani neví, že jsem si pod rouškou olizl dolní ret a kousl se do něho.
Odhrnula šálu a šup tam s ním. No jasně.. Už má opatlanou šálu, to už se směju na plné kolo a říkám: Nějak vám to s tím banánem přes tu burku nejde.. Rozmotávaje šálu se na mě zakření a prohlásí: Mě to s banánama nikdy nešlo a koukne významě na prcka. Zmrzne mi usměv.. Jak to myslíte? Jeden banán jsem nezvládla už před 4 rokama..
Oponuju, že ten klučík je moc pěkný a šikovný a jeden banán za 4 roky zase není tak moc..
Dostávám kontra úder: To ano, stejně jako jeho tatínek, jeden banán stačil.
Rosí se mi čelo, jsem mimo zónu komfortu a uvažuju jak se zdejchnout.
Máte děti? ptá se
Ano, mám. , odpovídám
A hlasíte se k nim? ptá se
Ano hlasím, jsem ženatý, proč? odpovídám
To jste dobrý, tady k Péťovi se jeho biologický otec nehlásí. odpověděla
Asi to není to, o čem by se dva neznámí lidé měli v parku bavit, co myslíte? ptám se
Já jenom, že na mě s takovým zalíbením koukáte. odpovídá,
Já to s banánama stejně moc neumím. říkám,
Usmála se. Uvědomuju si, že jsem jí nahrál na smeč a taky že jo:
S čím tedy umíte? přemýšlím a říkam si v duchu: se nám vybarvuje, ramlice! Zas tak překotný objev to není, abych do toho štoural. Asi veselý spodek.. myslím si v duchu.
Dělám do telekomunikačních sítí a je dost pravděpodobné, že připojujeme i Vás.. na první dobrou se zdá, že jsem jí sfoukl jako svíčku. Houby!
Já mám internet jenom v mobilu, a uchychtne se jako puberťačka. Asi se mi v tu chvíli obrátily oči v sloup a můj mozek už chce jít jinudy.. Zvedám se, pronesu: Musím už jít, tak zase někdy.. A jdu si po svým..