Sbohem Covide.

Po měsíci rozmařilého povalečného života jsem doznal, že Covid vyčerpal svou sílu a během několika dní půjde do prdele a s ním i konečná v podobě plnění pupku, vysedávání doma, útoků na spižírnu s ledničkou a jiné konzumní činnosti včetně paření her na konzolích, které lze označit za bílý sex. Takže jsem dneska vyrazil na večerní procházku naší malebnou čtvrtí, která je plná rozkvetlých stromů. Kupodivu bylo i teplo a tak šla mikiny hodně rychle dolů a rouška hned za ní.. No první kilometry po tom měsíci strádání šly hódně ztuha a už jsem si nadával, že tu večerní svačinku jsem klidně mohl vynechat. Vzal jsem to podel rybníku k hrázi s tím, že se někde na chvíli jen tak vyvalím a budu koukat na hvězdy. Musk vypustil dalších 60 družic a jako korálky pluly nad ČR. Sem tam nějaký mráček.. Lehl jsem si na svahu, ležím a v tu chvíli slyším kus ode mne divné funění a zvuky, chrochtání a odfukování. Sednu si a vidím tak 100 metrů ode mě prasečí rodinku, jak si vzali do parády louku nad rybníkem.. Raději se sbírám a pokračuju, aby je třeba nenapadlo se ke mě přidat, nebo tak.. Vyběhnu na kopec a jdu podél cesty, kolem odstavné plochy, kde stojí auto.. Zbystřím, protože v autě vidím nějaký pohyb.. No jo.. je vidět, že je jaro a někdo si vyjel zašukat. Jsem zvědavý tak jdu kolem a vidím tam na spolujezdci sedí dáma, má ruce za hlavou a na ní skotačí nějaký mlaďas. No je mi trapný k autu jít, dát ruce na okno a čumět na kopulující pár. Mlaďoch jede jako zbíječka, dáma si mě všímá, směju se, ona se taky usměje a asi to říká mlaďochovi, který přestane přirážet a podívá se na mě.. Pobaveně na ně koukám a prohrábnu se tam dole přes kraťasy a druhou rukou pokynu ať pokračujou. K mému velkému překvapení dáma zvedne ruku a jednoduchým gestem ukáže, abych šel blíž.. Trochu se zakřením, překvapený její reakcí, zvedám obě, ruce jako bych se vzdával a pokračuju dál.. Jdu dál a přemýšlím co jsem to právě viděl.. Hned se mi zlepšila nálada.. O jaru už není pochyb..