Mlčení kanečka

Jelikož pokračuje spaghetti virus seriál, odvezl jsem rodinku k rodičům k Plzni a vrátil se do Prahy. Máme tam letní byt a dá se tam s veškerým pohodlím vegetovat.. Ženuška sice asi není úplně nadšená, protože je trošku odstavená, ale zase má to, o čem pořád mele, holkám se tam líbí mají tam úplný Zoo počínaje slepicema a koněm konče a já tu mám klid.. Řeknu Vám ale, že to je klid relativní .. Poslední týden se stává, že nám volají zákaznici, kteří zjevně trpí komunikačním deficitem a nedostatkem pozornosti a řeší kraviny. Spíš, jestli jsem to pochopil si chtějí s někým popovídat, protože jim to leze na mozek a ta sociální separace je znát. Přes víken jsem měl služební telefon, kde jsem sbíral informace o poruchách a dělal vzdálený support koncových klientů. Včera večer mi volala jedna MF, která je s touhle zkratkou u jména i uložená v databázi klientů a kolegové takto označovali klientky, které na ně byly hodné. Občas vyprávěli příhody jak z německho porna 70-ých let a každý měl svou oblíbenou, tak si je v databázi i rozdělili iniciály, kdo kterou obsluhuje, a když se objevil zápis na telefonu s pseudonymem MF a zkratkou technika, telefon se automaticky přesměrovával na konkrétního technika.. No problém je, že technici přicházejí a odcházejí, stejně jako klienti, ale kontakty zůstávají, takže to zbylo na mě..
Zvedl jsem telefon a říkám komisně: Dobrý den, XY, linka podpory.
ozvalo se: "Ahoj Z, víš potřebovala bych pomoct s počítačem."
Mlčím
"Jestli mi rozumíš.., je to určitě nějaká prkotina, ale ty si určitě poradíš" Z tónu cítím, jak vábí samečka.
povídám: "Pokračujte.."
zpozorněla a ptá se: "Je tam někde Z? "
povídám: Není, skončil u nás k 1. únoru
"Aha.. a nemáte na něho číslo?" , pauza.. v hlavě si říkám.. Zkusíme to trochu vyprudit..
"Bohužel s tímhle Vám nepomůžu. Jsem tu ale na jeho místě, s čím byste potřeboval pomoct?" mezitím se mi otevřela databáze zákazníka s posledními úkony. Je tam prázdno..
"Ale blbne mi tu počítač a s panem Z jsme to vždycky nějak zvládli"
"Bohužel o servnisních výjezdech tu nemám žádné podrobnosti. Tak to zkusíme zvládnout spolu"
a už to lezlo.. že dělala úklid a přesouvala věci a že to rozpojovala a připojovala a teď že jí nejede tiskárna, nesvítí druhý monitor a blbne zálohování..
"Dobře, mám tu nějaké povinnosti zajedu za Vámi po 10"
"Dobře, budu se těšit, já Vám připravím aspoň nějakou svačinku" V hlase je slyšet jistý druh zklamání, ale o to to bude větší sranda.
"Mám tu bohužel ještě několik otázek.. Přišla jste v poseldní době do styku s někým, kdo byl pozitivně testovaný na Covid-19?"
Ne
"Měla jste v posledních 14 dnech zvýšenou teplotu"
"Ano, mívám při měsíčkách, 37,5"
Tvoje krámy mě tak berou.. Notyvole, pomyslel jsem si.
"Dobře, kašel, respiratorní problémy, nebo jiné komplikace?"
Ne.

Inu přijel jsem ve třičtvrtě na deset. Zvoním, přišla mi otevřít mladší dáma, rozcucháná v pyžamu a na férovku řekla: "Jsi tu dřív než jsem čekala, jsem ještě v pyžamu. Ahoj já jsem Martina" a její ruka vystřelila na pozdrav. Vytřeštil jsem oči a řekl, že to zatím takhle rychle nepůjde, ale že už to nebude dlouho trvat, ale že to pýžo je roztomilý a usmál se pod rouškou, takže to stejně asi nebylo vidět. Usmála se a začervenala se. Po očku se na mě zase podívala a ucukla pohledem. Tak ty seš jasná, pomyslel jsem si.
Nicméně jsem jí sdělil, že si roušku musí vzít taky. Podal jsem jí k popdisu prohlášení o bezinfekčnosti, vzala jej, podepsala a se slovy: "Doufám, že se neupisuju ďáblu a podala mi ho" .Byl jsem rovněž v dobré náladě, tak jsem jí řekl, že červenej nejsem, maximálně mám parohy, ale teď už je to snad jedno, když je to podepsaný. Podívala se na mě a dalo se tušit, že se mračí. Šli jsme do obýváku, ukázala mi co potřebuje a vlezla pod stůl aby mi to ukázala, co a jak. Jak si klekla a ohla vyšpulila na mě zadnici, která měla v rozkroku na pyžamu mokrý flek. V tu chvíli se všechno ztišilo a já už cítil to poškubávání tam dole.. Všechno jsem odkýval, ani nevím co a myslel jsem na to jedno. Něco pořád mlela, ale já jsem vůbec nevnímal, jenom kýval. Na konci jsem jenom slyšel, "jo?" Řekl jsem ano a polkl.. Asi to viděla a řekla, kže kdybych něco nevěděl, tak ať se zeptám: Co si dáte k pití ? Vodu, čaj, nebo něco desinfekčního? Řekl jsem, že děkuju, že mám svoji vodu a pustil se do práce.. No přemýšlel jsem, jestli má výtok, nebo si jí zrovna dělala, když jsem zazvonil. Dostal jsem na stůl stejně vodu, sušenky a moučníček, dodělával jsem to a chtěl jsem se už ozvat, že mám hotovo a že půjdu.. Paní nikde.. Tak jsem si sedl a čekal. No začal jsem si prohlížet interier a hledal záchytné body, jestli má kořena.. Pod nohou se mi proplétala kočka a škemrala o pohlazení.. Kdepák.. Potvůrko, já chlupatý nemám rád.. Když už to trvalo dýl, začal jsem zkoumat kam se panička zašila až jsem uslyšel sprchu a bylo mi to jasný. Sprcha jela naplno a mě nenapadlo nic lepšího než zaklepat, bez reakce.. Zaklepal jsem znova a zase nic.. Bože.. Se seberu a zdejchnu.. V tu chvíli se sprcha zastavila.. Zaklepal jsem a ozvalo se: Dále.. No to zrovna ozvalo se mi v mi hlavě a přes roušku jsem zahuhlal, že už mám hotovo. Ozvalo se: Tady taky, už jdu.. Tak jsem se vrátil do obýváku, sedl do křesla a čekal dál.. Po chvíli paninka přišla a omluvila se, že se musela osprchovat. Jsem si všiml, pomylel jsem si.. Měla na sobě fialový župan, na hlavě bílý ručník do turbanu, rouška zase nikde a já si říkal.. Hmm, tak ta je ostrá.. Někomu jsem volal, sedla si na sedačku, hodola nožku přes nožku, jednou pohupovala a něco pila. Po očku jsem jí pozoroval, po chvilce jí nožka přes nožku přestala bavit, tak je dala vedle sebe, čuměla do mobilu, něco tam datlovala, pak se rozvalila do křesla a já jsem dychtivě nakukoval, jestli ty dvě nožky roztáhne a já uvidím, jestli je zarostlá jak jarní louka, nebo tam má uklizeno.. Domluvil jsem a celou dobu po očku pozoroval co bude za představení.. Nic se nedělo. Popsal jsem jí, co jsem udělal, že jsem to přezkoušel a ona znuzeně koukala do blba a nad něčím přemýšlela, najednou se probudla z mrákot a zaklonila hlavu a v křesle se protáhla jako kočka. Župan jí vyjel nad kolena, nohy propla a župan se rozevřel jako zabalený bonbon, když zatáhnete za konce a jás jsem jí na chvíli zahlédl nahou se zarostlou číčou, sexy pupíkem, rukama v pěsti. Okamžitě vrátila hlavu a kontrolovala, jestli jsem se díval. Byl jsem z toho tak v šoku, že jsem ucukl pohledem a zhluboka dýchal, protože to jsou přesně ty momenty, kdy byste se zvedli, stáhli kraťasy a triko a vlítli na ní jak nadržený kanec. Zachoval jsem tvář a s pokrovým klidem jsem pokračoval ve výkladu.. Dokončil jsem práci předal a odešel. Inu na zkratky MF si musím dávat bacha..