Staronově - Nemám čas

Mám sto padesát chutí psát jen heslovitě, z každého odstavce by mohl být další blog. Nepřál bych vám teď vidět můj výraz v očích. Nepochybuji o jeho prázdné děsivosti, ani se nepotřebuji jít podívat. Jen bych se utvrdil o těžko smazatelném pozůstatku ze starých časů. Pociťuji zklamání z všudypřítomného pocitu samoty. Ale není k němu moc důvod, dnes už ne.

Před třemi lety bylo mým snem zabít závislost na ženách, na sexu. Zabít svou neutuchající potřebu mít neochvějně fungující vztah, která mě vlastně dohnala do samotné patové situace, kdy se čekalo na mé poslední slovo. Které buď prodlouží, nebo ukončí naše společné pětileté utrpení. V mém případě již druhé v řadě.

Stejné to bylo i potom a převládala u mě myšlenka, že pro člověka jako takového, není monogamní vztah přirozený. Otázka zněla: „Takže si dáš hned třeba další pětiletku s nejasným výsledkem? Nebo možná naposled ve svém životě, ještě na chvíli ustrneš v čase a dáš si dostatečnou pauzu k vydejchání?“

Bylo mi čerstvejch 33 a vidina dalšího krachujícího vztahu okolo mé čtyřicítky mě vážně děsila. Alternativní cesta mi sice nenabízela žádné příjemné východisko, ale minimálně nabízela dostatečný prostor k mému vnitřnímu pročištění, udělat ze závislosti volitelnou možnost. Další otázka byla, kolik mi ještě zbejvá času? Dle otce třeba nějakejch 27 let?

Díky tomu vznikla i má tehdy nová hláška... „NEMÁM ČAS!“
„Promiň, ale čas mé známé trpělivosti došel. Nemám čas čekat na tvé rozhodnutí, kterýho vocasa si tam pustíš a kterýho odmítneš. Nemám čas se účastnit jakéhokoliv výběrového řízení, na všemi směry prověřeného šukáka. Nechci tě nutit k unáhlenému rozhodnutí a zároveň chápu tvou nejistotu, takže jestli stále vězíš v nejistotě, odmítám se rovnou sám. Prostě ti to ulehčím a sobě taky, každej z nás teď může v klidu polemizovat na jinými adepty.“

„Nemám čas“ se i promítlo do mého běžného fungování. Nebyl čas myslet na malicherné dospělácké povinnosti. Seru i na placení běžných poplatků, samozřejmě dokud pěkně nepoprosí, případně nezačnou vyhrožovat. Teprve potom se uchyluji k nutnému placení. Do nádrže tankuji zásadně ve chvíli, kdy už čerpadlo bere kal ze dna, přechroustá ho a odešle k dalším usazeninám ve filtru. Proto když jednou za rok natankuju plnou, tak se většinou urve jezdec v potenciometru na plováku. Není zvyklej no...

Jsem známý i tím, že mi vše dlouho vydrží. Například kilovka cukru mi vydrží rok a sůl asi taky, stejně tak prací prostředek, jar cca šest měsíců a litr mejdla necelej rok. A ano, mám extrémní spotřebu hajzlpapíru, jedno sraní - půl role. Když po mně někdo na veřejném WC vleze do boudy, tak u umyvadel slyším sprosté nadávky. Pokud nemají fukar, tak dotyčného čeká stejná situace i nad umyvadlem.

Všímáte si také náhod? Může to začít pitomou písničkou z ampliónu na prodejně, která vám znova připomene člověka, na kterého jste mysleli, než jste do oné prodejny vůbec vkročili. Mám doma kočku, která téměř u každé ženy, kterou jsem po rozchodu doma měl, spustila alergii. A ono přiznejme si, že není dobrý pocit, když nad vámi už čtvrtá v pořadí omluvně brečí...
Serious