Nohy

S přibývajícím věkem vždy po zimě zjistím, že se na moje stehna, připomínající želatinu, nedá koukat, dost dlouho se přemlouvám a nakonec se ukecám a začnu chodit běhat. Chodím ráno. I když musím vstát dřív, má to svoje výhody, teda hlavně jednu, která je k nezaplacení - nikdo mě neočumuje :) jsem vždycky celá uřícená a rudá a funím. A celkově si připadám jako exot. Což je zvláštní, protože dnes běhá kdekdo. Potkám jen jednoho dva pejskaře, a ty mají ještě oči zalepený ospalkama, tak si mě sotva všimnou. Jó takový aspoň trochu koukatelný nohy, když už nejste nejmladší to je dřina to vám řeknu. Hlavně pro lenocha jako já. Tak snad to ještě letos vyběhám.