Blog na přání

Na napsání tohoto blogu mne přivedl jeden zdejší uživatel. Sliby se mají plnit.....

Fotoalbum nožek. Muži se zajímají, jak vzniklo a jak focení probíhalo. Mám na něj jen ty nejhezčí vzpomínky....
Vlastně vše začalo tady. Jednou mě na chatu oslovil mladý muž s tím, že je fotograf. Líbila se mu má stará profilovka, kterou jsem nafotila sama před zrcadlem.....jak jinak, než nožičková.
Oslovil mě s tím, že kdybych chtěla nafotit galerii, rád by se tohoto úkolu ujal. Přišlo mi to směšné a tak jsem mu odpověděla, že fotit nechci, nemám ani žádný nápad, co vlastně fotit. Ale napsala jsem, že až jednou nápad přijde, bude první, kdo se to dozví.
Občas jsme se tady potkali a pokecali na chatu. Celkem často mi muži psali, proč dlouhonožka a zda mám nohy doopravdy dlouhé. Nebavilo mě neustále odpovídat na takovéto dotazy a díky tomu jsem měla námět na galerii.
Nafotit nohy a vyhnout se tak dotazům, jaké je vlastně mám....
Fotograf se toho okamžitě chytl a během chvilky jsme se domluvili na focení.
Vybral místo a den a já, trochu nervozní, čekala, co z toho bude.
Nadešel den D. Přijel pro mě a hned mi hlásil, že místo, které k focení vybral bohužel nepůjde. Probíhaly totiž na sousedícím poli žně. Ale měl nápad, zkusit jet o kousek dál a třeba se poštěstí najít vhodné místečko.
Tak se i stalo.
Měla jsem sebou spousty punčošek, prádélko dle instrukcí....Zatímco si chystal foťák, oblékla jsem si první z punčošek. Napřed se mu modré moc nezdály, nakonec v nich ale vzniklo nejvíc fotek.
Abych neprotahovala, focení bylo fantastické. Tolik smíchu a uvolněnosti, co dokázal navodit, jsem už dlouho nezažila. Převlékala jsem se a on fotil a fotil. V některých situacích se ve mě probouzel trochu stud, hlavně, když fotil v leže a já stála nad ním. Fotky ale byly moc povedené.
Asi tak v polovině focení najednou projel cyklista. Celý zmatený, co se to tam děje. Koukal, objel dokola, pomaličku.....a tak to udělal ještě 2x. Smích nás ani jednoho neopouštěl.
Jindy bych se možná styděla, tentokrát mě to ale bavilo, být středem pozornosti.
Jen toto byl teprve začátek.
Po krátké chvilce se najednou po cestě blížilo auto, zřejmě nějaký agronom, co odjížděl od kombajnů z pole. Jenže....najednou projel traktor...a další.....kombajn....Zkrátka, někdo naprášil, co se kousek od nich děje a tak nám nechybělo publikum.
Nadšení jsme z toho ale nebyli, protože naleštěné auto začalo mít šedavý nádech....
Nafotili jsme spousty fotek. Na konečnou mi povídá......Tak a teď si Tě konečně prohlédnu jako muž....
No a co myslíte?
Koukl a opět držel v ruce fotoaparát a fotil....

Ne, nedošlo na sex, ani na nic jiného. fotoBrno3 je doopravdy profík. A já mu tímto po letech znovu děkuji za skvěle prožité 2 hodiny focení. A nádherné fotky.

Blog také věnuji Gustof, který mne k napsání tohoto blogu "ukecal". Snad potěší.....