Souznění

Je ráno sedm hodin....
Na displeji navigace svítí 260km a čas příjezdu 10.44...
Sice jsme domluveni na půl jedenáctou, ale to na tu vzdálenost smáznu.....
Zařadím a vyrážím....o tomhle dni jsem tajně snil několik let...nejdřív chyběla odvaha ji vůbec oslovit, pak se zvrtly jiné věci a pak zase ta odvaha.....

Začalo to jednou obyčejnou větou v komentu....
Pak pár obyčejných vzkazů....
Až jednou po ránu mi přístál ve vzkazníku vzkaz......"Dáš si se mnou ranní kávu...." "Jasně, že dám...."
Přišlo povídání při ranních a večerních kávách....

Dnes bude superúplněk....povídá ona....
Tak tě ráno ve tři vzbudím....a můžem společně kouknout na ten úplněk....
Tak jo......
Já to ale myslím smrtelně vážně...., odpovídám....
Já taky.....
Domluveno...ve tři ráno.....

Snídám, blíží se třetí ráno....
Napíšu esemesku, říkám si v duchu....
Ale slíbil jsi, že zavoláš......třeba čeká.....
No jasně , ve tři ráno.....přeci to není zamilovaná puberťačka.....se prober vole.....

Na mobilu naskočí 3.00.....
Pořád váhám......pípne esemeska.... "Dobré ráno........
Tvl, ona nespí.....ty debile, zase si jí nevěřil....proboha proč???

Beru mobil do ruky a tisknu zelený tlačitko....
Dobré ráno.....poprvé slyším její hlas.......
Povídáme si a koukáme na stejný měsíc, přestože nás dělí hromada kilometrů....

Nic, takhle to dál nejde...chci ji vidět naživo....vzít za ruku, políbit alespoň na tvář......
Navrhuju datumy, kdy mám volno.....čekám, že dostanu košem....
Domlouváme datum, čas, místo setkání....od toho okamžiku pro mě nastává peklo.....snažím se na to nemyslet, aby se nic nepokazilo......

Uháním po dálnici....kilometry ubývají......objíždím Prahu, nechci se tam zaseknout, sázím na jistotu okresek...
Sjíždím z D1....zastavuji u pumpy na pauzu....musím dám vědět, že jsem na cestě.....a dát ji čas se načančat.....
Snad to nepřežene, jak jedna místní blogerka.....že pak musela zrušit rande....
Ale i s touto variantou počítáme.....v nejhorším jí dojdu nakoupit, uvařím čaj, to jediný umím a donesu spolu s keksíkem na noční stolek....

Posledních 6km....zbývá prokličkovat městem....navigace si se mnou hraje.....kličkuju sídlištěm......konečně ta správná ulice, správná restaurace....
Parkuji....spouští se liják....no jasně, co bych asi tak mohl čekat, ještě že nepadá něco jiného.....
Nechce se mi....ty vole padej, ona čeká....

Stojí před restaurací , schovaná pod deštníkem.....je taková, jak na fotkách......sedáme si ke stolu.....trochu rozpačitě...nesměle....objednáváme si pití.....
Ještě , že máme společné téma..."Amatéry"...a nemusíme začínat konverzaci třeba o počasí...

Je čas oběda.....objednáváme si pravej nefalšovanej topasovskej řízek.....
Přestává pršet.....přesouváme se do zámecké zahrady....procházíme se křížem krážem zahradou, držíme se pevně za ruce....
Déšť opět zesiluje.....vracíme se k autu....co s načatým odpolednem....

" Dáme si u mě kávu"....jestli chceš.....souhlasím, nezbývá moc jiných možností...meteoradar nedává žádnou naději, že se počasí zlepší.....a nechci aby den už končil....
Za dveřmi si hned sundávám boty....hlavou mi rezonuje blog jedné vážené místní blogerky o jednom jejím nevšedním zážitku....

Usazuje nás na velkém gauči....naše nohy svírají úhel devadesát stupňů...dotýká se mě svými chodidly....je to jak když spojíte kontakty dvou baterií a proud začne protékat z jedné do druhé....
Přemýšlím, kdy mi bylo takhle dobře....když se dostávám k řádu let, nechávám toho...

Chlebíčky snědeny, káva dopita....je čas....je čas se zvednout a nepokazit hezký den...
Doprovází mě k autu.....polibek, obejmutí, přislib příštího setkání....

Na dálnici mě dochází, že mě bolí pusa......přidávám volume na radiu, tlačím pedál plynu k podlaze.....
Prahou prosvištím na přímo po magistrále.....za Prahou začíná pršet....déšť houstne, stěrače se přepínají na druhou rychlost.....sundávám nohu z plynu.....přeci jen se mám trochu rád....

Přichází rána do podlahy....je mi jasné co se stalo, auto už nejede po asfaltu, ale letí po vodě....svírám prdel a volant , čekám co se stane příští sekundu, jestli den skončí tady u Benátek na Jizerou, nebo ještě bude chvíli pokračovat....

Hej ty tam nahoře....už se na to vyser....proč mi to pořád komplikuješ.....jakoby nestačilo, že si to komplikuju já sám...
Hej ty tam nahoře....už se na to vyser....když ne kvůli mě, tak alespoň kvůli ní.....

Stěrače přecházejí do režimu cyklů....až se úplně zastavují....suchý asfalt......ženu ručičku tachometru až.....poslední zůžení, poslední horizont....zařazuji neutrál, plachtím z kopce dolů, kde svítí světla města......

Den definitivně končí....
den, na který jsem čekal téměř pět let....