My muži po čtyřicítce

Pánové, zvláště vy po čtyřicítce, jako já, nevím, jestli to máte podobně: také se vám stává, že na nějakém místě potkáte zcela cizí ženu či dívku a máte pocit, jako by po vás jela? Ano, ano, vím, můžete namítat, že si člověk může lecos namlouvat, a zde přítomné ženy zase, že my chlapi si o sobě hodně myslíme, a snem každé ženy není krasavec, ale jak žrát a nepřibrat… Já ale teď myslím takový ten skoro hmatatelný pocit, jakoby souznění dvou duší, které se neznají, potkají se úplně náhodně a za chvíli jsou už pryč a nikdy v životě se neuvidí. Tak já to mívám poslední dobou relativně často. Jako takhle, nebudu zapírat, že se mi ženy líbí a kromě toho, co mám v popisku na profilu, je pozoruji i jako celek a sám pro sebe hodnotím. Ale většinou zůstane jen u toho. A pak přijde pár výjimek, kdy mám pocit, jako bych se i já nějaké ženě líbil, aniž bychom se kdy dřív viděli. Taková intuice. No jo, ale co když si to jen namlouvám? A ve skutečnosti má intuice lže a nic z toho se nekoná?

Naposledy jsem to zažil na jednom výletě. Byl jsem jako turista na prohlídce jednoho nejmenovaného kláštera a ta průvodkyně, myslím, že byla studentka VŠ, mě absolutně odrovnala. Když mluvila, normálně jsem měl takové to příjemné mrazení po celém těle, asi jako když vás někdo laská ve vlasech nebo hladí na zádech. Tak se z hodinového výkladu historie stala nejkrásněji prožitá hodina z celého dne. A měl jsem právě ten pocit, že i ona by neměla nic proti, kdybychom někde zůstali o samotě a…

Nebo jinde. Na jednom nejmenovaném zámku, opět při prohlídce. Ale tentokrát mě nezaujala průvodkyně, ale tři mladé turistky, kamarádky, které do onoho města přijely na kole. Dle přízvuku bych tipoval odněkud z Moravy. Tyhle tři holčiny byly každá jiná, ale všechny vyzařovaly takovou přitažlivou sílu, že kdyby řekly, pojď s námi do čtyřky, šel bych bez hlavě a bez ohledu na to, že bych je zcela jistě se svou výbavou uspokojit nedokázal (avšak myslím, že by si poradili i beze mě – tím ovšem nechci tvrdit, že byly lesby, však mohly být jen kamarádky, já jen pouštím uzdu své fantazii).

A tak mi na tomto místě může někdo namítnout, proč jsem je neoslovil. Vždyť, jak říká jeden můj moravský známý, buď dostaneš do ní a nebo po ní (rozuměj buď dostaneš do čuni, jako najíst, být uspokojen, a nebo po čuni, jako že přes držku). A právě toho odmítnutí se bojím. Jaksi nevěřím své intuici, a radši zůstanu v sladké nevědomosti a budu si snít svůj sen čtyřicátníka, že i v tomto věku se mohu líbit podstatně mladší ženě, než „tvrdě“ narazit a ještě více utisknout své sebevědomí.

Takže dámy, až na nějakém zámku, klášteře, památce či městské rezervaci potkáte zralého muže, který se na vás nemůže vynadívat, dejte mu najevo, jestli OK nebo ne OK, ať ví, na čem je…

P.S. Jen tak mimochodem, jsem spíš dolňák…

P.P.S. Jestli je třeba na Amatérech, tak zdravím studentku-průvodkyni z Milevska…