Normální.

Je pravda, že poslední dobou tuto stránku zanedbávám. Nemyslím tím vyloženě amatéry, ale stránku, kde může dát každý průtok svým myšlenkám, skrytým touhám, tajemstvím nebo slovům, která nemá odvahu vyslovit.
Píšu pokaždé když cítím, že to co napíšu má nějaký smysl. Ne vždy vám to musí připadat, ale pro mě ty slova smysl dávají. Když se na to koukám zpětně, lituji v životě hodně věcí. Třeba to, jako když jsem v zápalu vzteku smazala veškeré fotky s danými lidmi, abych se zbavila veškerých vzpomínek. Teď když jsem starší, vidím všechno, vnímám všechno, cítím všechno… úplně jinak.
Myslím že v tomto se uvidí aspoň jeden člověk. Kecám, jasně že vás bude hodně..
Nepřijdu si zrovna jako normální člověk. A vlastně nerada používám slovo normální. Jak byste definovali slovo normální? Co pro vás znamená být normální? Co vnímáte jako normální věc?
A co naopak ne?
V životě si budu klást asi hodně otázek. Ne vždy na ně dostanu odpověď.
Mám pocit, jako bych úplně ztratila zájem o to se s někým sbližovat.
Vím, že spousta z vás by rádo četlo erotické povídky, dobrodružství z toho co se dělo za poslední dobu. Nebudu říkat že toho bylo málo, ale asi jsem se spíš ztratila, než aby moje rádoby pokusy uspokojily moje touhy.
Přemýšlím trošku jinak než většina mých vrstevníků. Někdo by mě nazval dětinskou, nerozhodnou, tvrdohlavou…
Za poslední dobu jsem si pustila do života mnoho lidí a nemůžu říct, že by se jednalo o správné rozhodnutí.
Naivní.