„Jsou to jenom věci, mamko“,

řekla dcera, když jsem si dnes u ní u nedělního oběda jen lehce postěžovala, že jsem dlouhá léta sbírala a nakupovala keramiku, porcelán, sklo broušené, ale i značku Moser a dnes o to všechno , co jsem nasbírala, ani jedna z mých holek nemá zájem.
Ano, možná, má pravdu, jsou to jen věci. Já se s těmi věcmi těšila, dělaly mi radost a nalít si kapku vína do čirého třpytivého skla byl, svým způsobem, zážitek.
Pro mně ano, ale pro ni ne. Není důležité do čeho si to víno naleji, ale jak chutná. Taky je důležitější, jaký pokrm je připraven, ale už ne tolik, na čem je servírován. Jsou to jen věci, ano, ale já se s nimi těšila a nikdy jsem tohle sklo nedala do myčky, porcelán, samozřejmě, ano.
Tak nevím, jak to s těmi mými „poklady“, které mi léta dělaly radost, jak to, nakonec, dopadne, ale asi už mi to bude šumafuk.
Jinak to ale, možná, dopadne s knihami, a to je méně smutné, naopak potěšující . Je vášnivá čtenářka, knihy kupuje a knihovnu po rodičích asi zachová a nevyhodí ani jednu.
To, totiž, nejsou věci, knihy se nevyhazují.
Jsem dnes trochu mimo a na erotiku a na to, jak krásné je s někým sdílet nejen zájmy a koníčky, ale i lože, na to dnes nemám ani pomyšlení.
Omlouvám se……..