Přízrak

Překvapilo mě to. Tedy ne až tolik, jsem zvyklá na tyhle příležitostné relapsy. Jen to načasování...

Vlastně mi to hned ráno ani nedošlo. Po probuzení přišla obvyklá ranní rutina, čaj, snídaně... Až pak, z ničeho nic začaly ty obrázky naskakovat. Zase jeden z těch podivných snů...

Neviděli jsme se už několik let a stejně se ke mě ve snech stále vrací. Jako bychom byli nějak propojení. Vím, že si to nalhávám. Ale i tak mám někdy pocit, že se mu to snad musí zdát taky...

Byli jsme bezhlavě zamilovaní, jako dva blázni. Bylo to nádherné, jako všechno, když je člověku "náct"... Každý den je jako jízda na horské dráze. A objevování tajů našich těl bylo tak nesnesitelně vzrušující. Milovali jsme se každou chvíli a snad na každém rohu.

S koncem jsem se srovnávala roky, než mi došlo, že si nejsme souzeni. Ta nenaplněnost dala všemu punc věčnosti. Nikdy z mého srdce úplně nezmizel, ikdyž jsme šli každý svou cestou. Jen se ten cit s lety přeměnil spíš na lásku k člověku, než že by to ještě byla sobecká milenecká láska. Nežárlím, přeju mu štěstí. Vím, že se mnou by šťastný nebyl...

Po rozchodu se mi zdávaly většinou erotické sny, nijak zvlášť nápadité, ale za to vášnivé a přesto tak něžné. Postupně se změnily a dnes už jsou čistě platonické. Ale i tak mi skoro pokaždé, když se z nich probudím, vženou do očí pár slz... Ale dnes ne, protože jsem na něj zapomněla. Jen mě pronásleduje po celý den...

Stále jsme se v tom snu dotýkali, hladili se, jemně a citlivě, po celém těle. Přesto v tom nebylo nic sexuálního, nevzrušovalo to ani jednoho z nás. Zasypávali jsme jeden druhého něžnými polibky všude, kromě úst. Těm jsme se vyhýbali, jakoby byla zapovězena. Celé to bylo jen jako pocit, bez děje, beze slov. Jako by se o sebe otíraly a hladily spíš naše duše než těla, ale mozek netušil, jak to ve snu ztvárnit...

Nic víc, nic míň. A celý den přemýšlím jen nad tím, jak se má, jak asi tráví Vánoce a hlavně, jestli je šťastný...

Nějak to k těm Vánocům prostě patří, to smutnění. To bodnutí někde vzadu v hlavě. Co by, kdyby... Nostalgie a vzpomínání. A nakonec, když si to vezme kolem a kolem, je člověk rád, že si lehá tam, kde má teď ustláno. Ale taky, že měl možnost to všechno aspoň zažít, i když to netrvalo navěky...

Všem starým láskám, které neshořely, ale ani nikdy tak docela nevyhasnou, krásné Vánoce.