Deep throat

aneb jak jsem se poddal orálnímu sexu. Těžko přetěžko psát o některých zkušenostech. Tahle byla na doporučení. Stalo se v průběhu tohoto týdne, kdy jednoho slunečného dopoledne mne vyklopila asistentka ředitele ještě v pracovní době ve stráni nad městem před zchátralým domem s proslulým BDSM studiem. Stranou od sídliště i od civilizace, hledaje marně červenou lucernu, vstoupil jsem do dvora a následně do objektu. Sunul jsem se krok za krokem potemnělými chodbami, kde potkával jsem jednotvárně leč čistě oděné letité dominy, které zcela jistě nebyly bez zkušeností, až jsem dospěl do prostorné oranžové haly. Na tuto dobu panoval v onom BDSM studiu až nezvyklý ruch. Uvelebil jsem se do jedné z lenošek a marně a toužebně vyčkával alespoň šampus. Uprostřed přijímací haly však trůnil jen automat na čaj a kávu. Hodiny na zdi ukrajovaly čas a já byl v hale stále beznadějně opuštěn a sám. Sem tam se nějaká domina v letech přišla podívat na podivuhodný přírůstek, až se otevřely dveře a v nich se objevil statný muž a pozval mne dál. Místnost byla velmi stroze zařízená a uprostřed velmi jednoduchým ložem vybavená, žádná pohoda... Naproti loži kufřík s pomůckami, přede mnou okno se spuštěnými žaluziemi. Zmocnil se mne příšerný strach, který se s každým dalším přáním onoho nadsamce ještě stupňoval. Když mne usadil doprostřed lože, špitl a namítl jsem nesměle: "Když já bych raději ženu!" Otočil se, ušklíbl a nadhodil: "Já Vám nestačím?"

Role se vyměnily... Jedna z asistujících domin, které jsem si předtím nevšiml, mne uložila na levý bok a já spatřil onoho nadsamce rozkrok... Otevřel kufřík a mně na těle vyrazil smrtelný pot. Z kufříku plného BDSM pomůcek vytáhl náústek nepodobný trychtýři a vrazil mi jej mezi zuby, snad abych ho nekousl... Pak "to" vytasil...

Polykal jsem, polykal, až jsem se dávil. Ještě štěstí, že jsem byl na lačno. Hluboké hrdlo však onomu nadsamci bylo málo... Soukal "to" dál a dál, jícnem až do žaludku a následně do dvanácterníku... Rezignoval jsem na všechno a na všechny a před očima měl jsem mžitky... Nejraději vyzvracel bych střeva a postel pode mnou byla celá mokrá...

Nic ale netrvá věčně, ani láska k jedné slečně, jak se zpívá v jedné národní písničce. Nadsamec byl se svým výkonem viditelně spokojen a "to" začal pomalu ale jistě soukat ven. Zalapal jsem po dechu, když jsem byl konečně zbaven náústku. V krku mne nepředstavitelně škrábalo, jako bych spolkl současně několik jehelníků. Ještě zbývalo za tu zkušenost zaplatit. Učinil jsem vše potřebné a jako v mdlobách vypotácel jsem se ze studia ven. Bylo téměř pravé poledne a já měl v hrdle díru jako po výbuchu granátu...

Nu což, zkušenost je to draze vykoupená a od onoho dne stoupl můj obdiv k ženám...

Ještě malou doušku k onomu netradičnímu příspěvku - kdo nepoznal gastrofibrodefektoskopii v jedné malé severočeské nemocnici, má smůlu...