POMOZTE MI!

Andy vešel a zatímco se zorientoval v malém krámku, dveře s nápisem SEXSHOP nad vchodem se tiše přivřely na brano-zavírá-samo.
Ňáká bába musí zrovna teď konzultovat s jediným prodavačem nejvhodnějšího pomocníka pro své osamělé chvíle nažhavených nocí! Byla tam sice ještě nějaká slečna, zřejmě brigádnice, kterou by stejně neoslovil - jednak nezůčastněne rozbaluje a rovná nějaké zboží a jednak by byla úplně poslední, které by se svěřoval.
Konečně důchodkyně platí a aniž by Andymu věnovala co jen letmý pohled, s potutelným úsměvem opouští krámek s Big Black Mobydickem...
- Máte přání, pane?
- É... jo, jo, něco bych potřeboval... - začal jaksi nesměle, zkoumaje, zda brigádnice nenaslouchá.
- Ano?
- Víte... ehm... víte, nezkoušel jsem ani lékárnu, myslel jsem si, že... možná tady byste měli to, co bych potřeboval - Andy skoro koktal.
- Povídejte, pane, co by to mělo být? - povzbudil jej chlápek za pultem, který takový nešťastný výraz v očích mužů poslední dobou vídá nějak často.
Andy najednou nabral odvahu a rozhodně to na šéfa vysypal:
- Pomozte mi! Já už prostě nemůžu... - zaúpěl.
- Chápu, chápu - nenechal Andyho ani domluvit - myslím, že máme, co by Vám pomohlo.
A začal Andymu vyjmenovávat všelijaké produkty a zázraky na obnovení erekce, libida, potence, vitality, mužnosti.
- Né! To né! Naopak! - Andy zdrceně, téměř plačtivě a rezignovaně vzdechl.
- Ne? Naopak? Jak naopak? - nechápal ten aktivní mužík s Arginmaxem v sevřené dlani.
- No, já už nemůžu, já už nemůžu dál takhle žít, že bych jen stále myslel na... Rozumíte? Já trpím! A ne jenže na to stále myslím, ale já jsem stále na to připraven! Neustále! Jsem funkční. Jenže až moc. Rozumíš...? - v duševním rozpoložení začal překvapenému chlápkovi tykat - rozumíš, že já se na prahu šedesátky potřebuji už nějak zklidnit, vést myšlenky i jiným směrem, tak nějak se připravovat na klidné stáří v důchodu a né aby se mnou cloumaly hormony jak vichry se vzrostlým stromem. To je děs. Je to vysilující tomu tlaku neustále vzdorovat, odolávat.
Prodavači začalo svítat.
- Chápeš...? Jdu po chodníku, v MHD, potkávám ženské a každou bych klátil na tři hlavní polohy.
Chápal, chápal a než si stačil ty polohy sám představit, Andy pokračoval.
- To je myšlenkovo-fantazijní maratón! To šlo hravě i v reálu, kdysi, před léty, ale teď, no poslední tři-čtyři roky, to je už na zdechnutí. Jestli nějak můžete, příteli, POMOZTE MI! - Andy hlasově zdůraznil žádost o pomoc - nechci žrát brom a nějaké jiné chemikálie, hnusy. Musí existovat něco... něco přírodní...něco...něco bio či tak nějak. Hm?
- No, - chlápek koulel očima - rozumím, rozumím, dobře rozumím. Ale nevím, nevím, jak bych...
Andy se mu zklamaně zahleděl do očí.
- Musí být přeci nějaké řešení!
- No, něco mě... něco mě napadlo...
Andy úplně obživnul, svítá mu naděje?
- Možná...
- No?
- Možná bych měl... - ten zkušený muž vytáhl mobil a začal se v něm hrabat.
Andy prožíval jednu ze svých nejnapjatějších chvil svého života a upřeně novému příteli civěl střídavě tu na rty, tu na mobil, tu do očí.
- Hele! Tady, tady to mám, koukni! - a otočil displej mobilu před Andyho vytřeštěné bulvy.
Andy zůstal úplně konsternovaný.
- Ježiši! Ježiši! Co to je!? No to snad... Né! To není možné! No to je strašné! - potichu si Andy mumlal mezi rty.
Prodavač s úlevou a uspokojením vnímal Andyho reakci.
- Kamaráde! No to je KOLOSÁLNÍ! Já věděl, podvědomě jsem věděl, tušil, že tady bude to, co mi pomůže! Beru! Beru! Máš toho víc? Už jen ta jedna fotka, cítím, mě stabilizuje, uvolňuje, jsem si jist, že pro dnešek mám vystaráno. Co to koštuje?
- Nic.
- Nic?
- Nic. Pošlu ti to na mail, celý soubor s názvem "SMRTKA SI TĚ ZROVNA VŠIMLA"...
Andy mu vzrušeně a natěšeně nadiktoval svůj mail.
Ten dobrý muž udělal ťuk-ťuk-ťuk a zahlásil.
- Máš to tam.
- Super! Super! - Andy jásal - ale, kámo, jak se ti odměním?
- Nijak, neřeš. Hlavně... víš co, nikomu to neříkej, neukazuj... znáš to! GDPR, lékařské tajemství a podobné kokotiny... aby nebyl nějakej průser...
Andy zvedl pravici a přísahal, že bude jako hrob.
Rozloučili se a když už Andy stál u dveří, vrátil se s otázkou.
- Poslyš! A kdo to vlastně je?
- Chceš to vědět?
- No, asi bych měl... Co?
- No, co myslíš, proč jsem vzal práci v sexshopu?
- Nevím, - Andy bezradně pokrčil rameny a pokroutil hlavou - nemám nejmenší zdání.
- To je... a chlápek se rezignovaně rozplakal - TO JE MOJE STARÁ!