Jaro

20.7.2021 03:03 · 988 views SilenaMrcha

Dneska mě opustil vztek. Už dlouho se to ve mě hromadilo, ta frustrace z nedostatku sexu i něhy. To odcizení. 

A pak to přišlo, jemně a intimně, jako za starých časů. Zase to tam bylo, to spojení. Ne jen mechanické šukání... Splynutí, souznění, harmonie, něžnost a snad i ta láska, vydolovaná někde z hloubky, kde byla tak dlouho pohřbená. 

Myslím, že to je tak rok, co to bylo naposledy takové. Ale spíš ještě déle... Ale je to rok, co před tím nedostatkem utíkám. 

Přineslo mi to uspokojení, jaké jsem tak dlouho nezažila. Zase jsem mohla být něžná, objímat a hladit. Oddala jsem se tomu, otevřela se. 

Dělal mi to zepředu na sedačce, sám to tak chtěl. Sedačka je nízko a bylo to pro něj namáhavé, vím to. Podpožila jsem se polštáři, abych mu to zjednodušila a hodila nohy i minulé roky na chvíli za hlavu... Klouzal jen na krajíčku, a když musel vyklouznout, kvůli kňourání z vedlejšího pokoje, byl jeho klacek tak úžasně naběhlý a žilnatý, jako už ho dlouho nepamatuju. Přesně takový, jako v mých zaprášených vlhkých vzpomínkách.

Zabalila jsem se do deky a frkla prckovi do ruky mobil s tichou prosbou, ať vydrží sám, protože táta s mámou tu mají ještě něco rozjednaného... A zavřela dveře. Vrátila jsem se do obýváku a hned mu pomohla vybičovat jeho péro zase do původní formy rukou a jazykem, ale už si žádal o pohodlné uvolnění, které jsem mu ráda dopřála. 

Seděl na sedačce, uvolněný, s nohama do široka od sebe a dozníval v něm ten slastný pocit, když jsem mu řekla: "dlouho jsem tě neviděla stříkat, vždycky to všechno hned pochytám do pusy, tak jsem tě dneska nechala vystříkat a pak to hned slízla..." a nabrala jsem na špičku prstu kapku, která mu ulpěla v tříslech a olízla poslední zbytek jeho rozkoše... "Ty jedna..." řekl jen...

Nechala jsem to v něm dlouho doznít, mazlila se s jeho povadajícím ukojeným klínem. Jako žena, která dopřává. Žena, která miluje. 

Až jsem měla pocit, že je spokojený a připravený mi to oplatit, vyměnili jsme si místa a já najednou v polosedě byla roztažená na gauči s jednou nohou přes opěrku a druhou přes jeho záda. Prsty do mě přirážel a jazykem vylaďoval vše okolo, až se všechno rozeznělo a rozkmitalo na potřebnou vibraci a přišlo uvolnění... To, na které jsem tak dlouho čekala. Ležela jsem zmožená na sedačce, zatímco si se mnou ještě chvíli hrál a škádlil mě, co snesu. A pak se ke mě naklonil a já byla tak zaplavená tou smrští oxitocinu, že jsem v něm zase viděla toho chlapa, jako dřív... Hladila jsem ho po čerstvě oholené tváři, která mě na něm prve tak vzrušila, výskala ho v řídnoucích vlasech, které mi v tu chvíli připadaly hustší než kdy jindy... Nechala jsem se omývat tím okamžikem, katarzí po měsících neporozumění a odcizení. 

Přineslo mi to dlouho nezažité úplné uspokojení, ale i bolest z poznání a nejistotu. Je to trvalý návrat k "normálu" nebo jen pomíjivý okamžik? A blokovala jsem to vlastně celou dobu já nebo on? Jsem jen momentálně oblblá dobrým procítěným šukem, který mi zatmívá mozek nebo mě dobrý šuk vrátil do reality, abych si začala vážit toho, co mám?