Důvěra

Jest prachem, usedlým léty na srdéčku.
Pod vrstvou jednolitou, přikryté tluče v bezpečí.
Dokud neuštědří křivdou tečku, tiše za bezvětří.
Rukou dobitou, stvrdí zlovůli něčí.
Zabolí, vždy oklepe se
a chomáče prachu,
po okolí vítr nese.

Už beze strachu,
zrcadlí se v tvářích tvých známých.
Tak věrně, jak úškleby tvé, po ránu v koupelně.
Vítr ji odvane mezi stromy do pralesů.
Jakmile zakvílí...
„Když nejsi jako my, radši skoč z útesu!"

Duši na cáry rozmetanou,
když ve vlnách slz necháš srůstat.
Tvé kusy sebe odřeže stranou,
aby i ve snách, pláč mohl ustat.

Jako dítě je věchýtkem, domkem z karet,
smítkem stojícím na párátkách.
Holomkem uneseným vánkem,
rád duje ti v přihrádkách.

Starší sílí a bez únavy roste, i sama v džungli ztracena.
Když přemítáš a chvíle věnuješ té tváři prosté
a někdy hladíš vlasy po ramena.
Jinak ti důvěra připomene i sirky,
škrtlé shoří během chvilky...

A dál?
Popel z papíru marné snahy,
zadouvá na stébla trávy.
A s vůní Tequila Sunrise,
líbá jak bůh...

Marsyas a Apollón