období po Kláře

Období, kdy tento svět i s rodiči opustila Klára kvůli jednomu ožralýmu hajzlovi v náklaďáku byl pro mně časem temna. Ve škole jsem nevnímal učivo, doma jsem se zaviral ve svém pokoji a vubec jsem nevycházel. Kamarády, kteří se mi snažili pomoct jsem odmítal a utápěl jsem se ve svém žalu. Když se na to období dívám zpětně, tak musim sebekriticky uznat, že jsem byl na své okolí velmi zlý a sprostý. Ještě jednou se jim tímto omlouvám, ale to vite, kdyz bolí srdíčko, ani sebelepší rady od okolí nepřijmete, natož aby jste se jimi řídili. Je pravdou, ze do té ulice, kde bydlela moje láska jsem jiz nikdy nevstoupil a radsi jsem ji obešel nez abych oživil naplno své vzpominky. To špatné a bolestné jsem uz po tolika letech vytěsnil a vzpominky uz nejsou tak bolestné. Zůstalo jen to krásné a neopakovatelné. Kamarádi mi tehdy, kdyz jsem opět začal komunikovat s okolím naznačili, ze jsrm se změnil. Ano, změnil jsem se. Srdíčko, které jsem vsem daval na dlani se zamčelo. Nebyl jsem to už já. Po nejakem období jsem si uvědomil fakt, že mam život před sebou a prožít jej v sebelítosti není to co chci. Vše se začalo pomalu, ale jistě vracet před období, které bylo pred Klárou. Začal jsem si znovu všímat holek. Toho celibátu už bylo dost. Mladí mám jen jedno a promarnit ho? Ne. Opět jsem začal randit a hlavně se milovat s holkama. Žádné hluboké city v tom nebyly. Na to jsem nebyl vnitřně připraven. Prostě to tak bylo. Nedokázal vracet lásku, která mi byla dávána. V oblasti citů se ze mě stal tak trochu hajzlík. Střídal jsem holku za holkou. Už si ani nepamatuju jejich jména. Pořád jsem měl tendenci srovnávat tu danou slečnu s Klárou. Když jsem se zmínil o tom srovnávání, tak se opět vrátím do mého šťastného zamilovaného období. Při našem "prvním" nám z rádia hrála pisnicka od Roxette. Joyride. Od té doby, když jeden z nás dostal chuť na intimnosti, stačilo jen říct jedno kouzelné slovíčko (psano tak jak jsme ho vyslovovali) Joride a bylo jasné ze chce být semnou o samotě a "joridovat". Prostě prvni láska se vším všudy. Ta je jen jedna a navždy zůstane. Teď se zase vratim do období, kdy jsem žil svobodomyslný a nikým neřízený život. Co si budeme nalhávat, vše v partnerském vztahu řídí žena i kdyz si chlap myslí opak. Jak měsíce plynuly, připravil mi život překvapení a velikou nenadálou lásku. Za všechno se platí i ja jsem ve finále zaplatil za to jak jsem od sebe odkopavával holky. O tom, když už jsem na vlně vzpomínek, napíšu příště.