Jak trumfnout sousedy...

Ležíme si v pelechu, drahý bejval si pracuje, já usínám. Najednou se začíná ozývat normalizované povrzávání. Asi matrace. Nad námi se zřejmě sexuje.

Otáčím se a kouknu na drahého. Drahý zvedne oko od práce, mrkne na mne, chvíli se zaposlouchá a znalecky prohlásí něco o žabařích. O pět minut později to komentuje, že jim dáme náskok a pak jim ukážeme, jak se to dělá. Tak po deseti minutách zahazuje práci s poznámkou, že to je fakt už ostuda, že zajícovi to trvá a ona ani nehlesne.

Dali jsme se do toho s takovou razancí, že jsme v nejlepším prolétli roštem postele. Ovšem drahý se nehodlal vzdát. Postel nepostel. A tak to bylo až do oboustranného ááách na zemi. Po se snažíme dát dohromady rozšukanou postel, abychom nemuseli spát na gauči. Zvonek. Drahý se škodolibě uculí a zahlaholí: "Jojo, mladej, takhle se to dělá!!!"

Jdu otevřít. Opravdu soused. Že koupili dítěti nějaké domácí skákadlo, jak moc je to slyšet... a jestli jsme taky slyšeli ten strašný hluk. Statečně jsem polkla. Neeeee, skákadlo je fajn. A hluk? Tady? Neee, nevšimli jsme si. Tak asi někdo něco stěhuje...

A tak jsme spali na zemi na matraci. Ale byli jsme lepší. Než sousedi. Nad námi se opět ozývá normalizované vrzání. Drahý už jen zasyčí. To nezničitelné dítě, by mělo už spát, docela mi leze na nervy:-D