Život s malým penisem...

Původně jsem přemýšlel jestli mám tenhle blog vůbec psát, ale nakonec to asi tak nějak budu formulovat..

Ze své prozatimní životní zkušenosti tak nějak vím, že kdykoliv se člověk nemotá aspoň kolem toho průměru, tak to je dost psychicky náročné.

Ať už se dnes všichni přiklání k čím dál důležitějším počátkům vývoje, tak co považuji za podstatné je dospívání. Takové to když se na konci základní školy řadíte při telocviku do řady a když za vámi stojí spolužáci jste klidní, stejně jako prvotní okukovaní pindíků a používání pravítka mimo geometrii...

Je asi důležité se s tím nějak srovnat, nejmenší spolužák skoro šikanu a Napoleonský komplex řešil posilováním a boxem, ale já jsem tak nějak nevěděl čím...

Ono v tom objevování toho jak to funguje bojuje docela dost lidí se strachem s oslovení nebo odmítnutí a nejistotou, která je později zvláštní. I když vypadáte relativně dobře, není to bez vyložené krásy žádná výhoda pokud jste zaražení troubové a to jste a zvlášt s nejistotou ve finální situaci..

A tak vaše kamarádky a holky které by měli být vaše začnou dělat orál a později sex s někým jiným (teď kolem 30 mi to připomíná touhu po dítěti, nechtějí už dál přetahovat biologické hodiny).

A vy tak nějak vidíte, že celá vaše snaha jde do ztracena. Někdy jako já odmítáte ty co po vás skočí a rozepínají pásek, jindy vidíte jiné co to udělají na akci a zmizí jako ranní mlha a nečekají na zpětnou vazbu většinou přes kamarádku...

Faktem je, že je to dost unavující a frustrující jako když aspoň později nahradí pindiky dialogy ohledně peněz a práce. Pokud berete hovno začnete s běhaním do práce rezignovat a bud jste na nemocenské ideálně s větším základem a nebo se to snažíte změnit. Nicméně pindoura aspoň podle reklam z internetu na prášky a cvičení nezměníte...

Přestanete tedy běhat za ženskejma a řešit je, protože investovat čas tam kde to nemá smysl je kontraproduktivní. A stejně jako se ptá v seriálu South Park:"K čemu je prdel?" a on odpoví "Ke sran* voe.."
Tak ho máte jen ke chcaní a máte klid...