Za minutu dvanáct

Slíbil jsem letos ještě jeden blog, a snažím se sliby dodržet. Sám nemám rád, když si někdo dělá z pusy trhací kalendář. Předsevzetí si nedávám, zato si dělám plány, co bych měl a co bych neměl. Během roku si to průběžně vyhodnocuju. I dnešní blog bude opět takový mišmaš několika témat dohromady. Po shlédnutí "Muže se zaječíma ušima" (filmová sonda do spisovatelovi duše), musím potvrdit, že ačkoliv dosud nespisovatel, i jako bloger jsem lehce sobcem. Píšu to, co chci já. Ne, to co chtějí lidé, kteří mne (ne)čtou (případně masochisté).

Muž mužem jest

Jsem divnej, dřív mě stříhala holička nebo maminka, případně holičkomilenka. Jenže většinou jsem ke svým vlasům kritický, a jakmile to přesáhne akceptovatelnou míru, vezmu do ruky strojek na vlasy, kuchyňské nůžky (mám i kadeřnické, ale s těma to neumím vůbec) a ostříhám se sám. Ne zítra, ne za pár dní, ale hned, doma. Výsledek je podle okolí dobrej, občas mi ujede ruka, a musím pak experimentovat. Občas chodím po cestě domů z metra kolem Barber Shopu a na chvíli jsem se zamyslel nad tím, zda nepotlačit svoje lehké sklony ke spořivosti a nezajít dovnitř. Koukal jsem na ty dokonale upravené muže, sedící v křesle a přijímající péči, na kterou běžný muž není zvyklý. Teď trochu odbočím. Doma mám vše udělané na 90%, je to maximum možného po mých neodborných zásazích. A myslím, že v ostatních aspektech to bude podobné. Snažím se být fyzicky i duševně čistý (hezky vonět) a být upravený dle toho, kam jdu a co tam budu dělat. A myslím si, že muž vedle ženy, který je možná i hezčí, ale zejména po všech stránkách upravenější, té ženě moc nelichotí. A troufnu si tvrdit, že to té nebohé dají jiné ženy svými pohledy většinou sežrat. Kde vy vnímáte tu hranici, kdy muž o sebe dbá, a kde už to je moc, a vlastně tím možná, tak trochu, ztrácí svou mužnost... Já vím jistě jen to, že po opuštění Barber shopu, bych se jako muž už tolik necítil.

Můj dům můj hrad

Před pár měsíci jsem se bavil s kamarádem v práci o ženách, oba už máme něco za sebou a shodli jsme se, že je poměrně velké procento žen, které mají doma bordel a co hůř, neudržují čistou ani toaletu. Když jsem se nastěhoval do svého aktuálního bydliště, tak jsem řešil záchod asi dva týdny, osoba ženského pohlaví (záměrně nepíšu žena), užívající byt přede mnou, byla trochu extrém, a takovej záchod jsem předtím snad ani neviděl (teda na určitá místa pochopitelně nechodím, teď mě napadá na první dobrou pisoár nádražní restaurace, ale nechci nikomu křivdit). Ono se říká, že muži mají čisto v autě a bordel v bytě, a ženy naopak bordel v autě a čisto v bytě, ale on je to spíš takovej stereotyp. Stejně jako tvrzení, že někdo buď má na zemi použitý nádobí a jiný vidí každý smítko. Já mám doma uklizeno, ale jako chlap mám někde trošku prachu, trošku špinavý umyvadlo (chybí mi tam ta ženská ruka na něm) vlasy na hřebenu a tak. Každej máme nějakou rozlišovací schopnost, a škála mezi pořádkem a čistotou je docela široká. A pokud také patříte mezi lidi, které uklízení vysloveně nebaví, možná to máte podobně. Přesto záchod kontroluju vizuelně před každým odchodem z bytu, protože nikdy si nebudu moci být jist, zda si k sobě někoho nepozvu. Pokud bych navštívil ženu, o kterou bych měl zájem, a její záchod by mě s prominutím uhranul, asi by to v ten moment skončilo.

Možná si přece jen

Jedno předsevzetí dám. Totiž, že se nebudu vymlouvat. Kolikrát někam jdu, unaven neunaven, pospíchám domů nebo někam, myšlenky jinde... a najednou bum, hezky se na mě usmívá, já teda taky, to ještě zvládnu, ale dál se mi nic nechce, těším se na teplý jídlo nebo mám někde bejt, a nehodí se mi to řešit. Razím teorii, že předáním nějakého telefonu, se to celé oholí jen na to neosobní číslo, a domlouvej se pak s někým na něčem. Ne ne, necháme to až na dobu, kdy budu mít čas. Jenže tohle je na hovno, jaká je asitak šance, že se potkám s někým, na koho se usměju stejně, jako na tu holku na ulici?? Ale budu mít zrovna čas...

Takže nic, vyndat hlavu ze zadku, a být v roce 2022 akčnější, píšu si. Když se mi někdo zalíbí, posnažit se, a na něčem se domluvit i za cenu, že se nezvládne něco jiného. Dát přednost novému před starým. Ona mě totiž téměř každá žena, něčím malinko ovlivnila či obohatila, a tak si třeba v autobuse pouštím místo obvyklého repertoáru "Enigmu Platinum Edition." A na povrch pomalinku vyplouvají hezké vzpomínky, ty potřebujeme všichni, no ne?

Dost mudrování, užijte si Nový rok, a snažte se dát do pořádku i věci, na které jste minulý rok zapomněli :-)