Cuckold svět

BDSM/Cuckold styl /Amateři

Moje úvaha bude v tomto znění proti proudu. Nechci mířit tam, kde je to obvyklé. A tím je zařazování do škatulek DOM/SUB a s tím spojených kategorií CUCKOLD/Bull/Subina-Hotwife.

Zaměřuji se na jiný fenomén, se kterým jsem se intenzivně potkal, nebo jsem jím prošel. A tím je postoj místní většinové komunity. Za našich starých dobrých časů bylo zvykem, že pokud jste někomu šukali ženu, nebyla to „subina“, nevyvěšovali jste tu informaci na nástěnkách v sousedství, manžel to pokud možno nevěděl a pokud, váš vztah k němu byl přinejmenším – ohleduplný.

Dnes je situace zcela jiná. Každý je tu DOMIN, subinky jsou Bi a vůbec celé je to daleko barevnější a silnější, než dřív. Připomíná to pak zblízka scény z pornofilmů, kdy se ti lidé představují jako „přirozeně dominantní, jako opravdu úžasní. Fotky sice často silně klamou, a heslo je „ nikdo vám nedá víc, než my vám slíbíme, něco na způsob narcistického inzerátu: bohatý, krásný a inteligentní muž hledá…No. Ale k tématu:

Hrozně jsem si přál vyzkoušet, jaké to tedy je, být cuckold. A protože vlastním svoji Továrnu na sny, zdařilo se mi přesně v duchu strachu Harryho Poterra vyrobit si z vlastního podvědomého strachu, z již dávnější osobní nehezké životní epizody svůj strach, pavouka, co se neustále zvětšoval a rostl. Přistupoval jsem k tomu velmi zodpovědně a vůbec jsem si to neulehčoval. Poctivě jsem se zamiloval, aby se hra stala skutečnou. A teď přijde to hlavní, proč to celé píšu.

Zjistil jsem, že se tu vyskytují de facto dvě kategorie hráčů. Do nich nepočítám subinky nebo hotwife, a to přesto, že osoby, které v tom příběhu hrály a jichž se to týká, budou jistě hýkat, že ze mne mluví psychopat, co otravuje ostatní, že neunesu prohru a že neumím prohrávat. Jistě, Ego, vlastní EGO je neskutečná svině, a pokud se zapletete se subinou, která je také svině, a to doslova, nemůže to zůstat černobílé. Jak mi jedna zmíněna coura řekla, - cos čekal, jeptišku? No, vlastně asi ano. Na okraj příběhu musím sebekriticky přiznat, že ta pohádka pro dospělé, příběh Pretty Women, je tak krásná, že vás nakonec uchvátí. O subky ale nejde, o nich zase třeba příště.

Co mne však zcela konsternovalo, učarovalo a uzemnilo, bylo chování jejich protějšků. Do zmíněné první kategorie patří obvyklí mluvkové. Ty pominu. Pro náš příběh jsou zajímaví jen tím, že drobí celou situaci, a především ji znepřehleďnují. Po čase už nevíte, co může být realita, a co čistý blábol.

Ale pak- se potkáte s hrdiny mého zeširoka pojatého příběhu – a tím jsou opravdoví lovci. Mají opět své podskupiny, ale jejich hlavní rys je, že s Vámi vlastně opovrhují. Typické je, že se vámi nehodlají jen tak bavit, jsou jistě „nad věcí“, a přesto, že loví často bi subiny, v případě vás jako cuckolda, pokud jim neplníte jejich představy, jim nečiní potíže vás štítivě označit na buzeranta, honiče a impotenta. Zpočátku se mi zdálo, že tato forma náhledu je vhodnou kulisou pro ponížení, že zcela náleží k repertoáru té skupiny a má svůj význam. Ovšem časem jsem se mohl přesvědčit o tom, že tato parta je zcela jiná, mimořádná. Já bych se nebál je označit za skutečné feministy. Mohou s vámi promlouvat jako muž s mužem, jeden z nich dokonce požíval oslovení „kamaráde“, rádi do vět vkládají narážky na svoji férovost a dominanci. Reálně jsou ovšem zcela podřízeni svému cíli. Slova jsou jim cizí, pokud jde o kundu – neznají bratra, nemají slitování.

A proto můj dnešní závěr úvahy zní – trochu jako od Haliny Pawlovské – dobře zvažte, koho si pustíte na svůj dvorek. Protože přesto, že to může být jen hra, a Bůh Vám žehnej, aby to jen hra vždy zůstalo, je dost možné, že uvíznete v pasti své vlastní hlavy, v pasti těchto postav, odkud je složitého návratu. A nikdo z nich nebude ten, kdo by vám pak podal pomocnou ruku.

AMEN