Chichotarium

Občas sáhnu po knížce, která mě vždy pobaví.
Jmenuje se INOVACE SRDEČNÍHO SVALU aneb ŠAŠKŮV ODDECHOVÝ ČAS. Vyšla v roce 1987 a napsal ji Ivan Šeiner. Jsou v ní dlouhé básně, krátké rýmovačky, vznikla "v jiné době", ale je stále aktuální a nepostrádá vtip.

Posuďte sami.

SLOVO ÚVODEM

Tato knížka vznikla z potřeby trochu se zasmát, což není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.
Uvažte: Televizní noviny jsou v podstatě horror, mezilidské vztahy western, Prior - nákup
pod jednou střechou sci-fi a sám člověk si mnohdy připadá připadá jako v
loutkovém divadle, kde se svádí bitva o špagátky (je k neuvěření, kolik je těch, co
by za ně chtělo tahat!)
Nicméně: Slunce stále ještě svítí a nádherně hřeje, tráva, přes veškerou naši snahu,
omamně voní, potkáváme krásné ženy a muže s velkým M (ale, ale, slečno, na co
vy myslíte?!) setkáváme se s přáteli, myšlenkami, sny.
Nuže: Kdo chcete, pojďte...

O VĚRNÉ LÁSCE
Vyznávat lásku
stále jedné ženě
je možné,
ale proloženě
(jinými ženami,
belami...)

O NEPŘÍMÉ ÚMĚŘE
Víru s nevěrou měř nepřímou úměrou:
oč více věříš ženě, že k nevěře nemá vlohy,
o to dříve ti nasadí parohy.

O LÁSCE OPRAVDOVÉ
Štíhlá žena nemá za hřích,
má-li muž pěstěný teřich,
lásky hudba plně zní,
je-li i konto obézní.

O ŽENSKÉ LOGICE
Zeptal jsem se jednou jedné,
domnívaje se, že zbledne,
zda-li žena může milovat dva muže?

Do očí jí vběhla nevinnosti squadra:
Proč ne, řekla, mám přece dvě ňadra!

Nebo:

S poctivostí nejdál dojdeš,
ta se nemusí vláčet s nakradeným

* * *

Prázdné makovice patří do sběru! Problém spočívá v tom, kam se zbytky těl?

* * *

Že člověku někdy zůstane údivem stát rozum, to není nic mimořádného, ale že si někdo po celá léta nevzpomene, kde ho nechal stát, to už stojí za pozastavení se.