Chlípný myšlenky

No, tak Vám povím, zase musím občas do terénu, díky karanténám teď dostávám daleko víc aktivních služeb, opustil nás jeden kolega, který to trochu profesně nedával. Takže.. Dělám stojky.. a když můžu tak zaskočím i do terénu.. Teda jako v 90 procentech případů je to regulérní nádeničina bez jakýchkoliv sexuálních podtextů. Resp. to sami brzdíte, protože se máte rádi, ale když člověk vnímá, přichází to samo.. Jsme tu teď 3 na technickým - skoro do mariáše, kolegyně se někdě sere z podoby, další má dovolenou, back office jede homeoffice, jeden technik karantény, druhý zahybá kramle dnes a maže na hory. No bude veselo.. V pondělí dorazí nějaká posila, uvidíme. Prostě práce teď nad hlavu.
V pondělí mi volá nějaká paní, zní docela mile, že by něco potřebovala.. Jezdím, tak jí říkám, že se stavím odpoledne. Ročník 67, samotná, právě se přestěhovala a prostě bez našich služeb to je nic moc.. Připojuji a vidím, jak si mě pořád prohlíží, tak si povídáme, dostávám napít a už mě začíná krmit - roládíčka a co mám rád a už vyzvídá.. Moc milá, ale držím se zpátky.. Jak se řiká hodně ryb v kádi potřebuje hodně vody a tak udržujeme takovou decentní konverzaci a loučíme se. Celou dobu je přítomná její kamarádka, tak si přitakávají a je docela fajn, ale vím, že tudy řeka neteče a lovit tu nemá smysl. Na závěr jsem požádaný o přátelské obejmutí.. Moc příjemné, rád si na to vzpomenu, zahřeje to :)
No úterek už byl daleko vostřejší. Stávající zákazník, doma na Covidu, stará instalace a děti mají připomínky ke kvalitě služby. 
Koukám - datum připojení 2013, tzn technologická mohyla a musí se to přetahat a zrenovovat, nastavit, dostat do stavu roku 2022+, aby se na to nemuselo zase nějakou dobu sahnout. Má to na starosti kolega, který si mě bere jako podržtašku pro tahání kabelů a pomocné práce. Dostávám instrukce- dříve trošku vostrej zákazník - problematické jednání, raději koukej a nech to na mě, teď je tam paní - čerstvě vdova. Takže do ničeho neryj, ať z toho nemám schůzku anonymních depresantů. Přichází nám otevřít taková na první pohled šedá myška a úplně odevzdaná, že jí děti nedaj pokoj, že jí to blbě funguje a neví co s tím. Caparti 10-15.. No to známe.. Vstupuju a první dojmy jak z mauzolea. Naklizeno, útulno, fakt pěkný moderní baráček. Držím se zpět, kolega valí na střechu, já si mapuju rozvody a pozorují paní. houby šedá myška, to je taková tak tichá voda, bystrá potvora to je. Chodí s námi, kontroluje co děláme, resp. má vždycky prácičku poblíž. Nechávám se provést domem a už hledáme, kudy vedou kabely.. Tuhle výstavbu známe, takže se šteluju do garáže… Tam bych Vám ani nedoporučovala chodit, tam nic není.. To nic nemění na tom, že jsou vv těhle barácích svedeny inženýrské sítě právě tam.. Po chvilce naléhání mi tam otevře a tam je prostě skladiště sportovních potřeb.. Od kol, přes snowboardy, míče, koloběžky, lyže, helmy až po uklizené květiny. No kouknu na ní a vidím jak se růžolí, protože se za to skladiště stydí.. Lezu dovnitř přes tašky se sportovním oblečením. Tak jenom pronesu, konečně místo, ze kterého je vidět, že se v domě žije a není to muzeum.. Poprvé se rozpačitě usměje sleduje, jak budu reagovat. Potřebuju sem a ukazuju na víko na zdi. Aha, to jsem ani nevěděla, že to tu máme.. Tak začínám rýt, protože vidím, že má komunikační deficit a držet hubu by bylo zjevně kontraproduktivní. Tak jí trochu rozpohybujeme .. říkám: To jsou takové chlapské hračky.. A sleduju co bude.. Nehne ani brvou. Ale je vidět, jak je napnutá.. Pořád se mi ale snaží uklidit věci z cesty, aby se tam dalo projít.. Drží si i velmi malou osobní zónu, jsem z toho nesvůj, protože si ji nemůžu moc prohlížet.. Říkám jí, ať toho nechá, že mám taky děti a že s nima je každý dům malý a je jedno, jak je velký, protože jeho naplnění není úměrné velikosti, ale konstantě času. Pěkně voní. Prohlížím si jí, jak je předkloněná a řikám si.. sakra to je kus.. Má upnuté legíny a tričko se jí lepí k zádům a je vidět všechny vlnky žeber, svalů. Koukám na ní a snažím se jí vysvětlit co uděláme, ale je vidět, že prostě netuší co vůbec říkám. Buď se vůbec nesoustředí, a nebo prostě neví která bije. Rozhodně sleduju jak nervózně něco drží a žere každé slovo, které řeknu. Čeho si ale všímám je to, že se nám pořád snaží držet na blízku. Nemám pocit, že by to bylo tím, že by nás hlídala, ale tak nějak chce být u nás a pořád si mě prohlíží. Vy jste ale kus chlapa a kouká mi do očí.. no tak o vteřinu dýl než by měla. Koukám se taky a směju se, protože tyhle zhypnotizovaný pohledy znám.. Začínají se dít věci.. Začínáme si povídat a zjišťuju jak strašně se potřebuje vypovídat a jak je ráda, že jí někdo poslouchá.. A já poslouchám rád.. Dokončím nějakou kabeláž, zbyl mi z toho nějaký bordel, shrnu ho a už se natahuje, že mi to veme a pohladí mě přes ruku. Uhnu a říkám, já sám jinak se Vám to tu rozsype. Zase pohled do očí a já si všímám, jak je pěkná.. Sakra pěkná.. Víte, občas to na první pohled není vidět, ale prohlížím si jí a ona stojí a kouká mi do očí.. Uvědomuju si, že je vlastně i docela vysoká.. Cupitá, aby mi otevřela šuplík s odpadkovým košem a já si všímám, jaké z ní sálá teplo a jak voní.. Dámy, při tomhle se opravdu nedá pracovat.. Člověk má pak samý chlípný myšlenky..