Asexuální

Mi zatím nijaká neřekla, ale jednou se mě holky zeptaly, jestli mám rád sex. A tak jsem odpověděl tím svým oblíbeným... „No tak co si budeme povídat, sex prostě miluju.“ A odvětily... „Tak jasné, nakonec kdo by ho rád neměl že.“

No a já už delší čas hladovej dělám, že si nevšímám všeho čím mě přitahují a vedu dialogy lakované postšukacím tónem. Předstírám, že nevidím jak pořád nevědí, co si o mně myslet. No a když už mi to pošlou přímo do ksichtu, tak co si budeme povídat, tohle už může leccos naznačovat! Nakonec i na takové poznámky odpovídám pravdou... „Vidíš tohle je zajímavý, protože nejsi první, kdo neví co si myslet. Tohle už vyloženě ukazuje na chybu mezi židlí a stolem. Asi se rád dlouho houpu, vždycky mě bavilo vychytat ten moment, než nohy židle sklouznou a letíš hubou k zemi. Díky tomu se dnes umím i rychle zvedat. A v podstatě se od začátku jednalo o experiment, kolik vydržím a za jak dlouho si zvyknu být zase u sebe, až do té míry, že v tom stavu zpohodlním. Protože jsem o ten stav před mnoha lety přišel a asi ho i chtěl ještě zažít. Nicméně už máme dávno výsledky a tedy ano, experiment se nám trochu protáhnul. Takže i tvá věcná poznámka, je jen dalším důvodem k jeho ukončení. Máme tu již lehce pozorovatelné vedlejší účinky a známe jak to u nás chodí. Všechno nad limit jo a hele mimochodem, u mě to vyšlo na dva a půl roku, než mi zase jeblo...“

Ony samy mi o tom postupně napovídaly spoustu zvláštně rozporuplných věcí. Takže si z prstů pro dnešek nic necucám...
No prej jsem horší jak ženská a ukecanej, někdy zrovna jak Sibyla. Prásknu na sebe i na všechny víc, než kdokoliv příčetnej. Až je v průběhu hovoru zaplavují podivné pocity, jak se odněkud už dávno známe. Hřejou si ruce v mých dlaních s otázkou, jestli nejsem náhodou teplej. Jinak prej musím bejt snad svatej, dítě chlap i ďábel v jednom, všichni zabaleni v jednom tónovaném hovadu. Je divný, že ničím a nikým se vůbec nechlubím a nebubnuji si pěstmi do hrudi. No a jestli jsem chytrej, je tak častou otázkou, až se snad čeká, že jistě jednou kejvnu hlavou. A proč vůbec jsem pro druhé tak obětavej, je ještě divnější a něco z toho jistě musím mít? Nikoho si přitom nepouštím přímo k tělu a mívám takovej hrubě přidrzlej výraz v očích, až se vyloženě bojí, že je chci zabít? Mimochodem prej i můžou za můj singl stav, že si to hned v začátku s kamarádkama mezi sebou řekly, že ode mne radši ruce stranou. Ony baby se mnou už dávno vymetly, takže si nesu následky a na jejich vkus znám až moc tajnejch triků, jak utáhnout kdejakýho kořena na vařené nudli. Když jsem byl malej, představili mi lidi, které budu mít jednou rád a kteří mě vychovají, jeden pod chlastem a druhej pod chlastem, se všudypřítomnou hysterií. Nelituji, zakazovali mi všechno co jsem chtěl, milovali po svém a nenáviděli když jsem věděl. A nakonec zakázali i pudink, když jsem nesežral maso!

Někdy v příštím dokonalém světě budu tvým papouchem, kterého budeš učit mluvit. Který si po tvém boku vystačí jen se třemi slovy. Tam ani neřeší vybledlou modrou z pomněnek. Tam nebesa křičí do vlastních kurev a kurvy volají do nebe... „Chceme jen píchat!“ Vyletím ti z okna a kamarádkám na ramenou budu vřeštit jediná slova která znám. Avšak jednoho dne se ti v tom dokonalém světě vrátím. Jen budu umět víc jak pamatuješ a než zjihneš nad mým návratem, tak zavřeštím...

„Ochotou trucujem! Ochotou trucujem!!
Peří pravdou malujem! Černou lež žalujem!!
Chceme jen píchat za lepší recenze!!!
A chcete nás? Chcete nás? Chcete nás?“