Jen tak.....

Najít dokonalého partnera je asi nadlidský výkon. Seznámíte se, klape to, zamilovaní, velká láska. Myslíte si že je to ten pravý, dokonalý, takže svatba a děti. Čas plyne jako voda a jednoho dne zjistíte že Ten vysněný princ je nějaký jiný a vlastně ho ani neznáte. Přijde nedůvěra, podezření a jednoho dne zjistíte že má své druhé já které se převléká za ženu. Bum, šok...co teď, tohle přece není normální nebo ano? Proč, jak a kdy vůbec k takové změně došlo? Odstěhovat se, vyhodit jeho nebo co vůbec dělat? Přijde konfrontace s partnerem, hádka , snaží se mě uklidnit ( copak to jde?), srdce mi buší jako o závod, takhle rozrušená jsem ještě nebyla. Partner už neví jak mě uklidnit tak přejde k svádění, nechci! Teď přece nemůže být jen tak sex, teď když ani nevím co si o něm myslet. Naléhá, láska, hladí dráždí všechny místa o kterých ví že je mám citlivé až to nejde vydržet a svolím ikdyž rozum pořád říká ne. Během chvilky jsem vzrušená na maximum, ještě párkrát partner přirazí a já skoro nevím o světě. Díky tomu rozrušení , podráždění a nevím čemu ještě to byl nejlepší sex co jsem zažila. Dlouho jsem pak o všem přemýšlela a řekla si že zkusím žít i s jeho druhým já. Bylo to náročné, ale časem jsem zjistila že je to vlastně fajn zpestření hrátek. Začala jsem mu být oporou sem tam mu i sama pořídila nějaký hadřík až to došlo do fáze že řekl že by to chtěl zkusit s mužem. Domluvila jsem mu to a naivně si myslela že to pro něj bylo poprvé. Až pak jsem přišla na to že to poprvé rozhodně nebylo. Tak dost! Buď budem k sobě upřímní nebo končím. Odpověď: Ano miláčku už ti za zády nic neudělám.... Ale dělá a dodnes..a já to pořád přecházím a čekám až mi to řekne..je to únavné, bolí to a i přesto pořád věřím že se to zlepší 🙃