FLEK VE TVARU KUNDY

Píšu si své blogy na klasické klávesnici u klasického stolního PC, protože je to pohodlné. Ale co se stalo velmi nepohodlným – to bylo sezení u počítače. Takže jsem vyměnila klasickou (anatomickou) kancelářskou židli za takový podivně vypadající „inštrument“ , kterému se říká klekačka. Má taky vypolstrovaná místa na zadek a na kolena. Dá se na ní klečet, podivně sedět a ještě tak všelijak kroutit. Ale nikdy to není na moc dlouho a člověka to přinutí častěji vstát a vypít si sklenku vody, dojít si na záchod, apod.

No a protože dělám intimní erotické masáže, tak se mi častěji stane, že píšu v negližé.

A to proto, že intimní masáž je pro mne velkou studnicí inspirace. Když masíruji muže, napadá mě tolik příběhů, tolik erotiky, že by byla věčná škoda to hned nezužitkovat do povídky nebo do blogu.

Nebo si alespoň načrtnout kostru příběhu.

A tak usedám na svou klekačku, potaženou bavlněnou látkou a začnu to tam „sázet“ a hlava a ruce mi jedou, až zapomenu na celý svět a plně se ponořím do příběhu.......

A jak se tam tak hezky nořím, tak jsem z toho vzrušená, protože jsou to nádherné prasárničky, které mi běží hlavou a skrze moje ruce se dostávají do elektronické podoby.

Onehdy jsem si tak představovala, jak sedím na klekačce, píšu ty své čuňárny a pod mým rozložitým psacím stolem se skrývá jeden čuňák.

A jak sedím v tom negližé (pučošky samodržky, lehounký leopardí župánek, bez kalhotek) a velká prsa se mi opírají o desku stolu a velká stehna jsou doširoka rozevřena.... tak pod tím stolem se kochá prasák, nasává vůni použité kundy (neboť je zrovna po odchodu masážního klienta) a já rychlostí kulometu mydlím do klávesnice, protože myšlenky jsou tak rychlé a nohy dávám dál od sebe, jak se nakláním blíž, abych s patřičnou důrazností naťukala všechny ty nádherné prasárny, které tak rádi čtete........

.....a prasák nasává a naklání se blíž a blíž... a já sedím na krajíčku židle a cítím jeho horký prasácký dech.....

A to mi vlévá další energii a šťávu do žil a slova jsou šťavnatější, květnatější a čuňárny jdou víc do hloubky....

Jeho jazyk zajede mezi mé pysky a já cítím, jak mi všechno dole bobtná, zvětšuje se a vláční... Jak se sbírá šťáva pro ukojení čuňáka pod mým stolem...

Ten lačně saje moje pysky a poštěváka a loudí ze šťavnaté kundy další porci nektaru....

A péro mu stojí – stačí se trošku vyklonit a mrknout pod stůl. Mastí si ho rukou ve směšné pozici. Ještě, že je to takový střízlík – velmi skladný.

A moje povídka dostává grády, neboť je inspirována hbitým jazykem čuňáka podpulťáka.

Lačně se činí a nadchází chvíle, kdy musím svou kulometnou palbu přerušit, protože to na mne jde!

Chytám se stolu a kroutím se na té sedačce jako na obrtlíku a hlasitě sténám, protože nejenom čuňák, ale i příběh v povídce značně umocnil můj orgasmus. Jenže já se znám, nebude jeden, protože tohle je zatím zahřívací kolo.

Mezi dalšími orgasmy se snažím psát, ale jde to hůře. Přece jenom hladinka, na které se udržuje orgasmická pohotovost je vysoká a čuňákovi se náramně líbí mně dráždit na deset možných způsobů.

Než dopíšu povídku, budu v křeči a s vystřeleným mozkem ještě několikrát....

Líbí se mi představa čuňáka pod stolem a spisovatelky erotických povídek. Nebo spíše prasáckých povídek?

A když dokončím tu novou, zvednu se z mé klekačky a vidím:

„HA! FLEK! A přesně ve tvaru kundy!“

Nedá se nic moc dělat – leda to přečalounit...

Ten flek tam pořád je!

A kdo ke mně přijde – může si ho prohlédnout a porovnat s mojí kundičkou.

Fakt nekecám!

(Představuji si muzeum erotické spisovatelky: „A zde tvořila... na této klekačce, často jen v negližé... Povšimněte si tohoto zvláštního fleku... Údajně byl způsoben vzrušující povahou její tvorby, když psala pouze v negližé... Můžete si flek vyfotit za symbolickou cenu, 50 Káčé...“) :-)))) (Cimrmanofilům samozřejmě naskočí záměrná asociace....:-))))))))))) )

Ten flek – tam je furt!